Román jako mýtus metafora, milník a mezistupeň aneb relativně uspokojiváteorie dějinnosti osobní spásy V. Ludwiga

Stáhnout práci v souboru

Vítek Grundmann, R8.A

práce získala v roce 2004 vítězná esej
typ: čeština

Počet normostran: 33, slov: 9453, znaků: 59371


Román jako mýtus metafora, milník a mezistupeň
aneb
relativně uspokojivá teorie dějinnosti osobní spásy V. Ludwiga

O. Metodologická poznámka místo úvodu
„Král Ezechiáš vystoupí na soudu proti tomuto pokolení a usvědčí ho, neboť on se obrátil po Izaiášovu kázání a hle – zde je přece někdo víc než Izaiáš!“

Na začátek tohoto neobvyklého eseje je nutno vysvětlit si některé základní problémy metodologické. Co se mého pojetí literární práce a kritiky týče, odkazuji na svůj brilantní esej „Esej I.“, který shrnuje v podstatě mé zásady metodologické. Očekávám od případných kritiků, že jej vezmou v potaz a budou svou kritiku vést v metodologicky korektních intencích. Zjednodušeně řečeno, že mi nebudou o hlavu otloukat „…že to tak není, že tak to Durrell nemyslel“ a podobně. Tímto považuji otázku metodologie za uzavřenou a přikročím k metodě, kterou jest nutno poněkud obšírněji popsat. Pokud Vám to stále není jasné, podívejte se na vynikající nizozemský film Antonie: Postava krásné, mladé a znásilněné Terezy skvěle vysvětluje můj přístup.

První věcí jsou prameny mé práce. Protože Hilského makabrózní kritiky jsou vhodné leda pro svatého Judu Makabrejského, nepovažoval jsem za nutné se jimi dále zabývat (zvláště když jde vlastně o jednu kritiku, kterou nacpal do tří knih). Můj velký vzor, pan Putna, mi na můj osobní dopis odpověděl, že jsem zradil kvalitní literaturu a že Durrell je mu skutečně putna. Chtěl bych mu tímto vzkázat, že je mi u prdele, kterou mi klidně může i políbit. Pokud by mu tato má slova vadila, chtěl bych mu připomenout jeho vlastní výrok, že středoškolské práce ho nezajímají. Když i takoví titáni (či spíše titánečkové) selhávají, není divu, že člověk musí přestat dbát na pofiderní individua, která o sobě prohlašují, že mají něco společného s češtinou, protože ji učí. Bylo třeba, abych se obrátil přímo ad fontes. Jako hlavní vodítko pro svou práci jsem tedy používal zejména knihu vynikajícího kritika a všeobecně uznávaného odborníka, specialistu na Lawrence Durrella, V. Ludwiga a jeho brilantní knihu „Kritika teorie relativity v literatuře“ (Academia 2001), která je pro pochopení díla zcela zásadní. Je v ní totiž popisováno pojetí času v dílech největších světových literátů a právě Durrell je stavěn na první místo a vyzdvihován jako největší mistr řemesla. Dále bude toto dílo citováno vždy jako Ludwigova kritika. Dalším důležitým pomocníkem mi byla vynikající česká kniha „Specifika českého překladu Alexandrijského kvartetu“, kterou vytvořil kolektiv špičkových českých odborníků pro vnitřní potřebu a za jejíž obstarání bych rád vyjádřil co možná nejvřelejší dík panu Richardu Hunalovi. Posledním relevantním zdrojem údajů mi byla legendární Justina od markýze de Sade. Rád bych poděkoval videopůjčovně v sexshopu na křižovatce ulic Zborovská a Svornosti na Smíchově za zapůjčení její filmové verze. A nejen jí, ale i další děl slovutného markýze. A nejen děl slovutného markýze, ale i mnohých jiných, která si můžete objednat na telefonu 275 865 931. To by bylo asi tak všechno. Ne počkat, málem bych zapomněl … Bible. Ano, Bible, ve všech možných překladech a výkladech v jakých jen byla k sehnání, hrála mnohem větší roli než vše ostatní výše uvedené. Rád bych zde také uvedl sponzora, který mě byl nápomocen s jejich opatřováním, ale vzhledem k dohodě s majitelem výše zmíněného již ekonomického zařízení učiniti tak nemohu.

Pramennou stránku metody máme tedy již za sebou a můžeme se podívat na samotný styl a formu, jíž je esej napsán. Může se leckomu zdáti nadmíru nepatřičným býti. Jistě, je poněkud neobvyklý, ale je to způsobeno samotnou specifičností díla Durrellova. On sám, jak bude vysvětleno níže činí totéž co já, ale skrytě. Hlavním důvodem mi je však snaha o maximální vložení osobní zodpovědnosti za napsané. Chci abych se ukázal před čtenářem nahý a donutil ho také se svléknout nebo pozvracet. Ostatně popatřete na Ezechiela a Izaiáše, kteří také chodili nazí a mnohé jiné prachčerchmantoviny činili, podobně též jurodivci svatí mezi kurvičkami v konstantinopolských bordelích. Také mi jde o eliminaci čtenářů nepatřičné úrovně. Mé dílo klade u čtenáře velké nároky na to, aby rozlišoval pečlivě a dokázal ve změti formy rozeznat relevantní obsah. Opět jinak řečeno, pokud jste přiblblým vymaštěncem typu údajně velmi nadaných studentů, kteří mají všechny vlohy pro komparatistiku, přestaňte číst, protože pokračovat ve čtení by byla ztráta Vašeho a co je mnohem horší i MÉHO času. (Čistá duše, John Nash v podání Russella Crowa) Já tady hodlám nechat na čtenářovi ulpívat kapky Božské vznešenosti, jako ulpívá olej na vousu Áronově, a ne poslouchat jeho kecy o tom, že Sigmund Freud by mi k tomu něco řekl.

Nakonec bych se rád vyjádřil k případným výtkám, že se totiž zcela nekorektně podle a zbaběle navážím do lidí, kteří se nemohou bránit (někteří učitelé a spolužáci) zejména proto, že při své omezené mozkové kapacitě vůbec nemohou pochopit, že jsou napadeni. Pokud mi tohle někdo předhazuje, měl bych sto chutí dát mu pořádnou přednášku o křesťanské etice, ale zůstanu u toho, že zdůrazním, že jsem prorok, který šlehá zlořády padni komu padni a navíc pro dobro pošlehaných (viz Jaroslav Durych: Tam). Navíc jsou zcela konkrétní postavy nekriticky vychvalovány – ku příkladu jedna vskutku nadmíru spanilá spolužačka je mi předlohou pro svatou Kateřinu Sienskou, potažmo Cleu. Co je však nejzásadnější je fakt, že pozorný čtenář jistě neulpí na povrchu a pochopí, že význam těchto pasáží je podstatně závažnější než běžná kritika společenský neřádů. Navíc má moje dílo jednu neuvěřitelnou výhodu. Už první citát Vám toho do života dá mnohem víc než celé stohy knih (pokud ho ovšem pochopíte). Taky si laskavě uvědomte, že já nic nepředělávám. Já pouze přináším Alexandrijskému kvartetu Světlo. Já sám nejsem tím Světlem, to snad ani nemusím zdůrazňovat. A to Světlo, co v temnotách svítí, nám mohutně posvítilo i na toto dílo.

Závěrem bych rád poděkoval, bez ohledu na toho prasáckýho pornopochvouna, kterej si myslím že mu pro pár kusů péčka udělám kdovíco, svému milému a expensive spolužákovi Lukášovi Slunéčkovi (a případným příbuzným /doufejme, že se nepřiházejí a nejsou tedy accidenty – vlastně ne zde jde zcela jistě o substanciální a nikoliv akcidentální spojení a není tedy třeba znepokojovat se/) za značnou pomoc při studiu anglický textů, vysvětlení velmi subtilních pojmových nuancí a zpěv francouzské národní hymny, která mě provázela po celou dobu práce na tomto eseji. Také bych mu rád poděkoval, že je pro mě živým důkazem toho, jak se dá pohřbívat zcela mimořádný talent a to mě spolu se shlédnutím filmu „Dobrý Will Hunting“ vedlo k tomu, že jsem se rozhodl, že já ten svůj takhle nepohřbím.


P.S.: Rád bych ještě upozornil, že v tomto díle nejsou žádné tiskové chyby ani překlepy. Všechno má svůj smysl, povětšinou to jsou důmyslné slovní hříčky.





I. Mezi Justinou a Ježíšem
„Život je jako Casablanca.“ (Vít Ludvík IX. Francouzský Grundman: Stojíme na stráži svobody)

I.
1I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o knize, jejíž stránky se mezi námi naplnily, jak nám ji předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova, rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Urozenýmladýobětníslužebníku 2 (zde je potřeba moudrosti a sečíst toto jméno, jeho součet dává číslo 110 JaxeBJI) abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsem byl vyučován.

Prolog
3Čtyři jsou, však přece dva jen.
Jediná zpráva letí krajem
V zrcadle píší Říman, Kopt a Řek,
však teprv Žid nám přines lék.
Čtyři jedí u jediného stolu,
4jediný však se dostal k Slovu.
Snad Filón vyřkl kletbu zrádnou,
po čtvrtém „Sláva“ všichni padnou
před tím, jemuž podřízen je čas,
5žil, zemřel, vládne zas.
6Tři poslové tu před ním stáli,
však o tom samém všichni psali:
(Leckoho přepadl by smích, vždyť Trojice už je naznačena v nich – Tři osoby v jednotě, Jediný v trojité nahotě zrakům je představován všem)
Čtvrtý však teprv znenadání,
mladý a plný odhodlání, polyká svitek, klíč nám dává,
o tom je tedy dobrá zpráva!
7Čtyři jsou, čtvrtá klíčem k třem,
bez ní vše lidským bylo jen!
Čtyři jsou, jen jeden klíč je k nim
8otočím jím a náhle zřím …

Vidění

9Já, Louis, jsem měl toto zjevení, které mi bylo dáno na ostrově Jestli. Otevřela se nebeská opona, roztrhla se jako slupka od brambory a já byl oslněn nádherou překypující nadehvězdným leskem. Přišel ke mně muž důstojného vzezření, moudrého věku a starobylé pokrývky hlavy (jistě jsem mohl určit pouze to, že je ze šestnáctého století, ne však krajinu původu). 10Byl oblečen v bílé říze, s červeným křížem na prsou a zelenými pruhy na okraji, přepásán byl zlatým řetězem a v ruce držel ratolest. Řekl mi: 11 „Pojď a viz, že Boží soudy jsou spravedlivé!“ Byl jsem náhle v prostorné bílé síni s mahagonovým nábytkem, vykládaným dubem a vonícím kadidlem. 12 Po pravici bylo vidět lavici poroty, ve které sedělo sedm porotců, mezi nimi můj průvodce. Ujal se mne anděl s plamenným mečem a vedl mě dál. Ukázal na čtyři postavy v pravém rohu vedle soudcovské tribuny. 13 „Čtyři obhájci!“ Já jsem se podíval i nalevo od tribuny, kde byli jiní čtyři mužové. 14 „Čtyři žalobci!“ odtušil anděl. Naproti tribuně bylo místo pro čtyři svědky. Anděl však usadil mne u soudcovské tribuny, hned vedle místa písaře. Anděl mi děl:

15„Ježíš Kristus je svědkem tobě, ty buď svědkem jemu před lidmi, abys hlásal jeho spravedlnost, protože uvidíš, že jeho soudy jsou spravedlivé.“ Sedm porotců povstalo. Mezi nimi i 16Thomas More, můj předchozí průvodce. Dále jsem viděl Erasma Desideria Rotterdamského, 17K.G. Chestertona, Tolkiena, Daniela, Františka Sáleského a 18Kateřinu Alexandrijskou. Povstali, protože přišel Beránek, svrchovaný Soudce, který usedl na Boží stolec. Po jeho pravici šel svatý Petr, po levici svatý Pavel, oba v talárech a s holemi. Vyděšeně jsem se obrátil na písaře, vedle kterého jsem seděl, a otázal jsem se ho, jak to že je v nebi Erasmus Rotterdamský. 19Obrátil se ke mně a já viděl, že je to svatý Tomáš Akvinský. Řekl mi: 20

„Proč by tu nemohl být, když je tu i Descartes?“ Po neskutečně dlouhé chvíli mého překvapení pokračoval: 21 „Filosofii sice moc nerozumí, ale to jak natrhl protestantům prdel na Bílý Hoře mu zajistilo nebe.“ A skutečně, René stál u dveří v uniformě justiční stráže. Odsouzenec už vcházel i s eskortou. Než přišli na svá místa, otázal jsem se Tomáše, jestli mu nevadí, že takový gigant v nebi pouhým písařem jest. Odvětil: 22 „Jak tu neustále opakuje bratr Caesar: 23»Lepší v Jeruzalémě poslední, než v Římě první«! A nemysli si, on taky dokázal diktovat naráz čtyři různé texty.“

Odsouzenec již stál na svém místě. Po jeho boku stál svatý Roman Ostiarius, který ho hlídal. Druhá z postav, které odsouzence doprovázely, se vyškobrtala až k soudcovské tribuně a obrátila se čelem ke mně. Byl to svatý Vavřinec. 24V nádherné, zlatém prošívané dalmatice s purpurovými rukávy a nachovými křížky kolem krku stál vedle našeho Pána a Boha, držel v rukou nádherný velikonoční paškál, z medu včel, jež kdysi ušetřili svatého Ambrože, a konce karmínového cingula mu splývaly po boku. 25Začal zpívat Exultet a vše se náhle zatmělo, síň se nesmírně zmenšila, padla na mě strašlivá tíseň a tvář obviněného zakryla tma dříve, než jsem naň pohlédl. Neviděl jsem už ani bratra Tomáše, koukal jsem jen na Vavřince se svící mezi prsty. Ten pohled mne pohlcoval a stahoval do sebe, já se v něm utápěl a ztrácel, do srdce vešla mi strašlivá bázeň a já byl jak dítě v lůně cizí matky. 26A Vavřinec zpíval Exultet tak tklivě a teskně. Tak tesklivě a hluboce, tak strašlivě, jak jen strašné je vojsko pod prapory. 27A já byl jak Betty a Ruth v klubu Silentio a velmi jsem plakal a upadal jsem do objetí fialové tmy. 28 Ta podivná atmosféra, která přiměla Betty a Ruth, aby se spolu pomilovaly, ovládla zcela mou mysl až jsem tonul v slzách.

Tu se objevilo přejasné světlo, ve kterém se ke mně vrátil anděl a pověděl mi: 29 „Neplač, vždyť zvítězil Lev z Judova kmene. Ten bude soudit spravedlivě.“ Vavřinec už dozpíval, odložil svíci a zval svitek. Byl navinutý na tyčích z čistého zlata zakončených diamanty a byl popsaný z obou stran. Rozložil jej před Beránka. Ten se otázal souzence, kterého jsem konečně poznal. Byl to Lawrence Durrell a jeho knihou života byl Alexandrijský kvartet:

30 „Je to kniha tvého života, za kterou neseš odpovědnost a za kterou chceš být souzen, nebo bys rád něco připsal?“
31„Jak jsem napsal, tak jsem napsal,“ odvětil Durrell. Tu přikročil k němu služebník Boží, satan, nejvyšší z ďáblů, vlepil mu políček do tváře a hněvivě ho okřikl:
32 „Takhle se odpovídá veleknězi?“ Hned poté přiskočili Rafael s Michaelem, spoutali Satana a hodili do Egypta. Beránek rozlomil první pečeť a řekl:
33„Lawrenci Georgi Aloisi Durrelle, pro trojí hřích, ba pro čtverý jsi souzen. Rád bych Tě přijal mezi své drahé ovečky, které se pasou spolu s lvi, krmí se mlékem a medem, ale nerad bych udělal kozla zahradníkem. Ukaž tedy jak jsi se naučil lásce!“


První obžaloba
II.
1Svatý Augustin povstal. Měl totiž vést první obžalobu. Začal neuvěřitelně tvrdě: „Hned za první hřích si zaslouží odsouzení, další soud pak nutný není. 2Ten špinavec se pokouší ukázat nám, že láska sestává se především z odporného smilstva na všechny způsoby. Sex má pro něj (tak se styděl vyslovit vůbec jeho jméno) natolik konstituující roli, že je zřejmé, že je pro něj středobodem lidského bytí. 3 Neuvěřitelné množství zvrácených souloží: lesbických, incestních, cizoložných či jinak odporných je pro něj čirou esencí lásky. Koncentruje ji do oněch nechutných momentů, 4 kdy se střetávají pohlavní orgány. A vztahy, které na těchto upocených okamžicích staví vše ještě podtrhují. 5 Absolutní absence jakékoli odpovědnosti se snoubí s nesnesitelnou lehkostí při podvádění nejlepších přátel a vlastních partnerů. Není divu, že se tolik inspiroval prasečím markýzem. Jakýkoliv náznak alespoň trochu etického jednání v této tak závažné oblasti je okamžitě potlačen, odsunut a vysmíván. 6 A co více, ve své neskonalé pýše se odvažuje vynášet soudy o lásce a ještě jim dávat punc neodolatelně éterické vznešenosti. Kolikrát jen staví úplnou absenci lásky na piedestal a klaní se jí jako samotné Lásce. 7 Má plná ústa toho, jaká láska je, přitom o ni nemá nejmenší potuchu. Není divu, vždyť sám byl čtyřikrát ženatý a to je jen zlomek …“


Rozhovor s Tomášem

8 Svatý Tomáš Akvinský se otočil ke mně a pustil automatický záznam. Poté co mi vyjádřil pozdravy od svatého Ludvíka a jeho drahé choti, zapředl se mnou rozhovor:
„Řekni mi, Louisi, proč jsi aristotelikem?“
9„Těžká otázka, ještě těžší odpověď. Nechci Tě urazit, příteli.“
10„Jen s tím ven. Od Guittona jsem taky slyšeli pěkné věci.“
11„Dobře tedy. Kvůli humoru!“ 12
„Snad jsi příliš nehloubal nad Jménem růže?“
13„Ne jen jsem musel být zároveň dostatečně vtipný a chladnokrevný v jedné nepříjemné situaci.“
14„A podívejme se. Copak to bylo za problém!“
15 „Jedna nesmírně krásná Millá a úžasná dívka mi vysvětlovala, že mezi námi vskutku nic nebude.“
16 „Tvoje schopnost používat eufemismy někdy převyšuje Tvoji dávku entuziasmu. Abys neskončil u eugeniky a eutanázií.“
17„Nebuď jak náš biskup!“
18„Dobře, budu jako Bartoloměj z Viacenzy. Pokračuj!“
19„No, ony to dokážou vždycky tak vysvětlit. Řekla mi do slova, že ji to těší, že ji miluju, že už dlouho ji nikdo nemiloval.A pak …“
20„Jsem ucho v trojúhelníku!“
21„Mi řekla větu, co by se dala tesat. 22»Vždyť to je taky hezký, být platonicky zamilovaný!« 23 Tak jsem odvětil: 24»No, ale já jsem aristotelik« 25 a už jsem jím byl!“
26„A souhlasíš sám se sebou?“
27 „Jistě! Copak neznáš Mýtus o hovnu? Ne? Úplně einfach /do háje, tyhle germanismy, takhle se shodit před Tomášem/! Platonik jde, vidí hovno a říká si: »Můj nádherný, skvělý Bože, jak se může dívat na to hnusný hovno?« No a aristotelik řekne »Pochválen buď Pán Bůh za to, že stvořil i tohle nádherné hovno!« A o tom to je. Boha dokáže pochválit každej, ale hovno jen fajnšmejkr!“


Druhý bod první obžaloby

28„ … a co ještě zvětšuje jeho vinu je druhý závažný bod první obžaloby!“ 29 pokračoval Augustin „Je to jeho absolutní neúcta k pravdě. 30 K jakékoliv pravdě! Čím víc nám tvrdí, že se k ní blíží, tím víc se od ní vzdaluje. 31 Na začátku poměrně neškodný detektivní příběh se stále více větví, člení a zaplétá, aby vyvrcholil v nepřehledné skrumáži zcela protichůdných a chaotických výroků 32 o pravdě, její poznatelnosti či spíše nepoznatelnosti, její relativnosti, mnohoznačnosti a nejednoznačnosti. A kvůli tomu nechá jen tak z plezíru umřít Narúze a potom nám s klidem oznámí, 33 že je to všechno jedno a že se stěhuje do Francie. Tenhle mizerný pisálek není schopen dokončit ani ubohou detektivku, 34 a tak ji rozplizne do nesourodé a pochybující úvaze o tom, jestli není lepší na všechno se vykašlat a sbalit si kufry. 35 Ostatně, tady bratr Keith by o té pseudodetektivnosti mohl říct své! Nemám dalších připomínek!“


Obhajoba

36 S naším drahým Alexandrijcem to hned napoprvé vypadalo bídně. Věděl jsem sice, že v jeho prospěch bude svědčit John Fitgerald Kennedy, 37 ale proti téhle brutálně precizní kalvínské práci asi málo zmůže. Uvidíme, co na to obhájce. 38 Už se k nám nesl lehkým krokem. Na rozdíl od perfektně upraveného Augustina, který vypadal jako pravý římský džentlmen, 39 byl tento neoholený, s ledabyle přehozenou štolou, dost zanedbanou tógou a otřískanou holí a podobal se těžce nonkonformnímu intelektuálovi. 40 Kdybych nevěděl, že je to sám Řehoř Naziánský, už bych si řek‘, kterého PseudoDionýsia Areiopagita nám to sem poslali. 41 Byl výborně připraven a začal svižnou obhajobu spatra.


Řeč Řehoře Naziánského na obhajobu L(S)D

42„Jsem přesvědčen, že vyvrácení závěrů mého ctihodného kolegy nebude ničím obtížným. Vždyť mi bude stačit jen jediný svědek – evangelista Matouš. 43 Především si musíme uvědomit, že náš drahý Lawrence je puzen zcela krystalickým podnětem Ducha Svatého. 44 Již jakýsi pofiderní ctitel Žalmana Lahonky zpívá tklivě: 45»Žízní má duše po Bohu pravdy jasné, prahne mé srdce po Bohu lásky krásné.« 46 Jiné puzení u našeho mandanta neexistuje. 47 Je hnán ze svého pohodlného alexandrijského přístavu na rozbouřené moře jen nevšední věrností k této žízni. 48 Hledá lásku, 49 jak nevěsta písně písní, jako Maria, jako Magdalena. 50 Není tedy divu, že celý opus zakončuje dílem Clea, 51 vždyť, jak je vhodně poznamenáno v Ludwigově kritice: 52»Problém chudinky Cley spočívá v tom, že čím víc se nechává prznit, tím víc získává její panenství na neposkvrněnosti a neporušenosti. Je dokonalým ztělesněním Církve, když na sebe bere rysy Marie i Magdaleny.« 53 Je však mu možné vyčítat, že nezavršil své poznání ještě ve světě? Jistě ne! 54 Naopak zaslouží spíše pochvalu za nevšední zarputilost s níž hledá Pravdu. Vždyť milovat lze jen pravdivě. 55 Jistě, on klopýtá ve své lásce. Ale cožpak opět není krásným obrazem našeho Pána, který byl, který JEST 56 a který bude, právě jeho láska k Melisse, kterou miloval, k Justině, kterou miluje a ke Clee, kterou bude milovat?! Clea je dokonale milováníhodná. 57 Teprve v naplnění lásky k ní (což se stane ve Vámi opovrhované Francii) se naplní jeho poslání. 58 Jak stoupá po stupních lásky, je nucen stále přijímat i větší závažnost pravdy. Proto je román v této rovině nedokončen – náš přítel Malý princ de Saint-Exupéry nás jistě briskně doplní, že katedrálu člověk nemůže dokončit, tu dokončí jen nebe.

59 Druhý bod obhajoby také nebude v této první části těžký. 60 Můj hipponský kolega namítá proti mému klientovi, že rozvíří detektivku, v níž nechá zemřít nevinného člověk (a možná mnohem víc), 61 jen aby se vyhnul odpovědnosti. Je tomu však právě naopak! Můj klient právě proto nedokončil tuto, detektivní, rovinu 62(což ani nemohl, poněvadž neměl v této fázi dostatečné verifikační prostředky, jak bylo řečeno výše), 63 aby čtenáře dovedl dále, aby je nutil pokračovat dál, nořit se hlouběji a uvědomit si, že detektivním případem není ani smrt Narúze, 64 ani druhá světová válka, ale něco mnohem většího. O tom však jistě budou mluvit mí kolegové v dalších stáních. 65 Nyní bych poprosil mého svědka, evangelistu Matouše. 66 Nuže, ptám se Vás Matouši, apoštole a evangelisto, před zde přítomným Bohem i všemi ostatními, co bylo přislíbeno těm, kdo dají napít tomu nejmenšímu z nejmenších?“ 67 Matouš bez váhání odpověděl: 68 „Před zde přítomným Ježíšem Kristem, pravým Bohem a pravým člověkem, cituji jej samého, který těmto shora zmíněným slíbil, že jim bude řečeno toto: 69»Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť … žíznil jsem, a dali jste mi pít …«“ 70„Na základě tohoto příslibu, Tě Kriste před Tebou samým žádám, aby můj klient byl zproštěn první obžaloby, protože dal pít z Tvého pramenu pravdy tomu nejmenšímu – Lawrenci Durrellovi!“ Beránek odvětil: „Ano tak buď, věříš-li buď této viny čistý!“ A první pečeť se rozplynula v kadidlový dým ke slávě Boha Otce.


První p(r)ověření
III.
1 Náhle se přede mnou objevila mnohorohá šelma a její zjev byl strašlivý. 2 Její rohy se osopily proti mně a byly by mne zahubili, kdyby někdo jako Syn člověka neproměnil dva z těch rohů v čirý křišťál, nespoutal je k sobě v jeden, který jako meč příšeře zaryl se pod kůži. 3 I jiné rohy se začaly měnit v safíry, rubíny, ametysty, opály, tyrkysy, smaragdy, diadémy a brilianty. Příšera úpěla ve smrtelných křečích a vyslala proti mně svého velekněze. 4 Kněz Slav poslal té příšeře zprávu: 5 „Spikl se proti tobě Louis přímo v K&C domě. Není možné, aby země snášela všechna jeho slova. Louis totiž říká: »Příšera zemře mečem a K&C bude zcela jistě přesídlen ze své země. «“ 6 Pak řekl Slav Louisovi: "Seber se, vidoucí, a prchej do judské země! Tam Chleba jez a tam si prorokuj! A nikdy už neprorokuj v K&C, neboť je to svatyně Newtonova, slavský dům K&C." 7 Louis Slaveovi odpověděl: 8 "Nebyl jsem prorok ani prorocký žák, byl jsem kultovní historik a brilantní filosofický komentátor. Hospodin mě vzal od nositelů evropskosti, Hospodin mi rozkázal: `Jdi a prorokuj K&C Slavům, mému lidu!´ Slyš tedy slovo Hospodinovo. Ty říkáš: `Neprorokuj proti K&C Slavu, nevynášej věštbu proti Newtonovu domu!´ Proto Hospodin praví toto: `Tvoje žena bude v městě provozovat smilství, tvoji synové a dcery padnou mečem, tvá půda bude rozměřena provazcem a ty zemřeš v zemi nečisté.´ K&C bude zcela jistě přesídlen ze své země. Jdi a vyřiď té lišce, té plesnivé příšeře: »Kdybyste věděli, co znamená, `milosrdenství chci, a ne oběť«, neodsuzovali byste nevinné. Poznání Boha je víc než kilogramy!“

Chvála Xaviera Gralla
IV.
1 Cherubové, serafové, andělé a archandělé, trůny, knížata a mocnosti začali chválit nebesa, že jsem byl učiněn hodným, abych obstál v první zkoušce, a zpívali: 2„Aleluja, aleluja, chvalte Jahva!“ 3 Přišla ke mně svatá Mírjam, podala mi bubínek, křišťálovou tamburínu, činely a já zpíval chvalozpěv:

4Rozezvučte se již křišťály Kristových chorovodů!
5Beránek k sobě své slabé pozvedá!
6Pohleďte na to jak oslavil svého služebníka Xaviera Gralla!
7Byl to statečný válečník, jež srdce lnul jen k Bohu.
Vždy v ústech jeho jméno měl, ve strastech pěl jméno Pánovo!
Druhové jeho byli silni letadly a děly, on jen jménem Krista, svého Boha!
Bojoval proti strašnému, Epifanovi PseudoSótérovi, nepříteli Židů!
8Nekleknul před prohnilým svůdce, do ruky vzal zbraň, aby vykonal právo.
Zrazen jak jeho krajan Roland, od psů pseudokřesťanských, nepoddal se!
Ne, ani v nouzi nejvyšší nezapřel Pána svého Boha!
Zavrhl hanebné žití, přednost dal čestné smrti!
9Padl uprostřed svých mužů, zabit těmi, kdo s ním jedli chléb.
Když umíral jak Joziáš v mladém věku, zanechav po sobě rodinu lkající,
odkázal jí příklad hodný nejvyšší chvály.
Prosíc za své bratry odporoučel Bohu svou duši!
10Ne, věrný náš Pán nezapřel svého sluhu, který se ho nezřekl!
Nezřekl se ho ani v nouzi nejvyšší!
Kdo i v poslední své chvíli uteče se k Pánu,
ne, zcela jistě nebude oslyšen!
11Jahve 12vševládný 13ujme se 14svého služebníka!
15Proto se radujte nebesa, vždyť Pán náš rozšířil svou Snoubenku další perlou,
16duší křesťanskou!
17Závistníky, pak ztrestal Pán svým prutem, odňal jim Persii i Judsko,
18zbyl jim jen koušíček Taršíše!
19Psa, který se stavěl na nebesa, uvrhl ve změť červů!


II. Alexandrie, princezna a děvka, se skládá z Říma, Konstantinopole, Jeruzaléma a Antiochie
„My všichni, kteří jsme obdrželi jediného a téhož ducha, totiž Ducha svatého, jsme spojeni navzájem, ale i s Bohem. Neboť i když je nás jednotlivě mnoho a Kristus dává každému z nás, aby v něm přebýval Duch Otce i jeho Duch, je tento Duch jediný a nedělitelný. Sjednocuje ty, kteří jsou vzájemně odlišní … a působí, že všichni se jeví v něm samém jako jedna věc. Jako moc Kristova svatého lidství působí, že všichni v nichž je přítomno, tvoří jedno tělo, tak jediný a nedílný Boží Duch, který přebývá ve všech, přivádí všechny k duchovní jednotě.“ (Svatý Cyril Alexandrijský: Commentarius in Johannem 11,11: PG 74,561)

Druhá obžaloba
I.
1 Svatý Ambrož byl dalším z žalobců. Zločin, který on bude odsuzovat bude jistě závažnější než ten předešlý. Beránek rozlomil další pečeť a předchůdce svatého Karla Boromejského 2 na milánském arcibiskupském stolci spustil: „Ve své zcela nezpochybnitelné lásce se náš drahý bratr dopouští podstatně horšího hříchu, 3 než byl prve předeslán. Alexandrie je totiž pro něj kotlíkem, v němž se míchají všelijaká náboženství – muslimské, židovské, křesťané koptští, pravoslavní, katolíci, protestanti – národností nespočet, 4 rozličné společenské třídy, mnohá odvětví ekonomiky. V té chvíli Durrell chladnokrevně zamíchá a z vln se vynoří nikoli Botticelliho Venuše, ale Alexandrie – brána synkretismu! 5 V té nepřehledné změti člověk absolutně ztrácí jakoukoli vazbu ke svým kořenů, ke svému náboženství a utápí se v postmoderním víru relativity. 6 On dělá z princezny, perly na pětistranné koruně Církve, tu nevěstku, kterou jí zve. Vskutku je pravda, že v Alexandrii se nachází 7 Řím, Antiochie, Jeruzalém i Konstantinopol. To je prakticky axiom. Ale přítomny musí být nesmíšeně a především celá. 8 Durrell tvoří svým nechutným postupem, že totiž města s veškerou jejich osobitostí naseká na nudličky a kostičky a teprve potom smíchá, odpornou břečku, jejíž amorfnost se rozlézá všude a lepivě obaluje vše živé. Rozplizlost tohoto díla je jeho hlavní chybou, která povstává proti samotnému nebi a …“ 9 Otočil jsem se opět k Tomášovi




Druhý rozhovor s Tomášem
10„Drahý příteli, teď bych se rád otázal já Tebe.“
11„Ptej se mě na co chci, já na co nechceš odpovím. Pokud se však chceš zeptat na vzhled manželky svatého Ludvíka, mohu Tě ubezpečit, žes ho sám nejlépe vystihl ve své lyrické utopii!“

12„Ale to měla být kritika utopií. Mým cílem není místo, které neexistuje, ale nebe, které překračuje všechny utopie.“
13„Ovšem, Morova »Utopie« je ve skutečnosti antiutopií, jak sám dobře víš. A já také dobře vím, jaký význam měla Tvá báseň. Ale věř mi, musíš se zlepšit. A vložit se do Slova cele!“

14„Chtěl jsem se zeptat …“
15„A já chci odpovědět …stále.“
16„Jaké jsi národnosti?“
17„Zdá se, že se Ti stále nepodařilo smýt ze sebe všechnu špínu češství, přes úpornou snahu, kterou na tento chvályhodný proces vynakládáš. Samozřejmě jsem Říman.“
18„Tos‘ neměl říkat, bratře. Vždy jsem vesele a rozverně vyprávíval o tom, žes pravý Francouz.“
19 „No a co říkám! Nejlepší Říman je přece Francouz. On do sebe vskutku nasál vpravdě katolickou esenci římanství. Nemohu se dost vysmát Asterixovi a Obelixovi. To mohl vymyslet jen nějaký synkretista.“

20 „Proč?“
21„Synkretisti jsou od přirozenosti malí a bojácní. Chtěli by být vším jen ne tím, čím jsou. Nedivím se potom, že popírají svou esenci.“
22„Tobě se to mluví! Ty ses nenarodil v Zemi nikoho.“
23 „Co tím míníš?“
24„Je mi podezřelý každý kus země, na který nevstoupil římský voják. Polsku čas od času milostivě uděluji dispens.“
25 „Neber to tak tragicky. Na světě existují jen Římané a barbaři. A žádný barbar by se nezahazoval se svatým Tomášem Akvinským.“
26„A nikdo jiný než Říman by se nezahazoval s Vítem Ludvíkem IX. Francouzským Grundmanem.“
27„Konečně jsi poznal, že jedinou chybu udělali římští císařové, když jistému Ježíši Nazaretskému neudělili římské občanství! Od toho se všechno odvíjí – všechny hříchy římského impéria, i jeho pád!“

28„A pak prý, že jed z Judeji!“
29 Oba jsme se srdečně rozesmáli a svatý Šebestián nás musel napomínat, abychom zachovávali patřičné ticho a můj svatý anděl strážný mi připomněl, že mám poslouchat.

Druhý bod druhé obžaloby
30 „… jistě by stačil k odsouzení již první bod mé obžaloby! Ale, abych dokázal, že amorálnost tohoto díla překračuje všechny meze, přidám ještě druhý bod. Pohleďte jen blíže na hlavní postavy celé knihy! 31 Marxista Brecht by zaplesal: Další důkaz o tom, že dobrým lidem se vede špatně a sviním všechno projde! 32 Nessim, Pursewarden, Clea, Justina, Mountolive … mají vše, nač si mohou jen vzpomenout – bohatství slávu, vzdělání … a přesto jim to nestačí a k prosazení svých cílů se neštítí použít ty nejnižší prostředky! 33 Jako by neměli dost, musí mít ve svých rukou ještě hřích, aby i jím vládli a mohli pyšně vydávat na odiv jeho přemožení. Nic se jich nedotkne, žádná strast, ze všech těžkostí vyjdou nezraněni a vysmívají se poctivým chudákům, kteří na jejich marnotratnost doplácejí. 34 Nic je nevede ani k pokání, ani k lítosti, ani k sebemenšímu soucitu s trpícími! Lawrence ať vydá počet za ně! Nemám dalších připomínek!“


Příprava druhé obhajoby
35 Opět to vypadalo zle. Obhajovat měl sice Cyril Alexandrijský, ale nutno je si uvědomiti, jak nesmírně sugestivní projev měl Ambrož a také onen nanejvýš smutný fakt, že to byl právě Ambrož, kdo přemluvil císaře Theodosia, 36 jinak velmi svatého muže, aby se dopustil prvního případu státního antijudaismu v dějinách. Ostatně stejné přesvědčovací schopnosti projevil vícekrát. 37 Tentokrát měl v prospěch Durrellův svědčit již zmiňovaný JFK. Cyril měl ovšem tentokrát na své straně vynikající vizáž (ostatně jako onehdy právě Kennedy proti Nixonovi). 38 Působil velice uvolněně a přirozeně a sálalo z něj neodolatelné charisma. Měl asi dvoudenní strniště, které však jen dávalo vyniknout jeho vlnícím se vlasům, které perfektně ladily s šedomodrýma očima 39 a ležérně pohozenou štolou, která se hravě schovávala v záhybech tógy z té nejlepší látky. Vše doplňovala elegantní spona, která podtrhovala a zdůrazňovala jednoduché složení šatů. 40 Proti němu mohl Ambrož postavit jen svoji důstojnost zkušeného barda. 41 Cyril s sebou měl malou povoskovanou tabulku s poznámkami, kterou nenuceně držel mezi ukazováčkem a prostředníčkem levé ruky. Povzbudivě se usmál na Lawrence a začal mluvit vytříbenou řečtinou.



Obhajoba v pořadí druhá
42„Doufám, že obžalobě nebude vadit, že požádám o výpověď hned dva svědky. Ostatně dva jsou i body této obžaloby. První se nám ukáže v zcela jiném světle, když si uvědomíme, že Alexandrie nám nedala jenom Filóna, 43 ale i svatého Ježíše Síracha. Rozdíl mezi nimi je jistě zřejmý. Naše svatá víra se jistě prodá sama, když ji necháme aby se třpytila všemožnými odstíny, když ji osvětlujeme pod různými úhly. 44 Z krásy její pak vyrůstá ona nesmírná radost, pastýře nad ovečkou či ženy nad nalezenou mincí. Jak nádherně ji výše řečený Sírachovec projevil ve svém slavném kantiku šestatřicáté kapitoly. 45 Jak je tomu však u samotného Durrella? Ano, poté, co se obhájil jako spisovatel paperbackvé červené knihovny, plné příběhů romantických lásek, i jako spisovatel krejcárkových detektivek tím, že knihu posunul o patro výš, kam nás pozval, se nyní musí obhájit jako sociolog. 46 Zdá se, že bez ladu a skladu slévá vše, co popadne, do papiňáku na břehu Středozemního moře. Podezření ze samoúčelnosti se však rozplyne jako pára nad hrnce, když okusíme jen drobet z nabízených pamlsků. 47 Jak bystře poznamenává Ludwig ve své kritice: 48 »Durrell nám poodkrývá jen malinký koušíček obrovského prostoru, který nám otevírá kulinářský katolicismus.«

49 Ano, vždyť je to společný stůl, který vnáší řád do této nesourodé změti. Když tedy uchopíme pizzu za tento správný prostředek, začnou se nám rýsovat i okraje. Musíme sami však si dávat pozor na to, abychom se nezahltili a nezhřešili nestřídmostí. 50 Katolická Církev není jen úžasnou megapolí Říma, Konstantinopole, Alexandrie, Antiochie a Jeruzaléma, ale je něčím víc. Je úžasnou pochutinou, která obsahuje toto pětiměstí jako základní ingrediencí, ale která potřebuje ještě dochuťovací prostředky, aby byla tím, čím je. 51 Lawrence se ukazuje býti zkušeným kuchařem, který ví, kam pro ně sáhnout. 52 Ano do sladké Francie, strohé Anglie a jemného Ruska. Ostatně, proč si myslíte, že chudák Mountolive musel před vytouženou Alexandrií zcestovat tak širý lán světa?! 53 V Alexandrii jde o samu identitu národa jímž je Nový Izrael. Toto národní obrození má svého vůdce. Je jím Lawrence Durrell, díky kterému je každý katolík Evropan, jak nám dosvědčí náš první svědek.“

54 Zpoza rohu přišel John Fitgerald Kennedy a řekl jedinou větu: „Ich bin ein Alexandreie!“ 55 Ovace, které sklidil během oné marginální epizody v Berlíně, byly proti těm, které mu (a také Cyrilovi a Lawrencovi) uchystaly nebeské pluky, ničím. 56 Obrovská vlna euforie zvedla z modlitebních klekátek radostné zástupy mých bratří a sester, 57 které museli Mořic s Achácem v čele svých jednotek uklidňovat a trpělivě jim vysvětlovat, že v soudní síni opravdu není více místa. 58 Cyril pozvednutím paže uklidnil rozvášněné akademiky, kteří ve svých lavicích zpívali Te Deum laudamus a pokračoval:

59„Druhý bod obžaloby smetu v zápětí. Můj vážený kolega vynáší zcela správná fakta, která ovšem špatně interpretuje. 60 Ano, můj klient se soustředí na výjimečné lidi. Na lidi nadmíru bohaté, nadané, krásné, vzdělané, šťastné. 61 Ale právě na nich ukazuje, že nic z toho člověku pranic nepomůže bez Boha. 62 Jen na ně pohleďte jak jsou slabí a zranitelní, jak se třesou. Durrell je nechává uvědomit si vlastní nahotu a ubohost. Pláčí pro postřílené milenky, zklamané otce, ztracené dcery, umírající na nemocničním lůžku. Pokud nejsou postiženi přímo jako Liza a Narúz, jsou mnohem více zasaženi na duši. 63 Milionář, který kvůli akci, která fatálně ztroskotá, činí z manželky dvojnásobnou prostitutku – nevěstku a děvku. 64 Homosexuální intelektuál, který se nechá do krve ponižovat svým milencem. 65 Kráska, zneužívaná v dětství. 66 Je to snůška ubohých individuí na pokraji zkázy, která lze jen politovat. 67 A největší loser vše rozetne a Bohem požehnanou princeznu si odvede do Francie. Je snad lepší důkaz Boží moci a pomoci? 68 Chudák předbíhá boháče na cestě do království nebeského. Ale na něm se Boží moc neukazuje ani z poloviny tak dobře jako na těch malých velikánech. 69 Předvolávám druhého svědka, svatého Marka, evangelistu.“

70 Marek popošel těch pár kroků od lavice svědků k soudcovské tribuně. Složil přísahu a Cyril se ho otázal: 71„Jak to skončí s těmi hříšnými boháči, kteří jsou v knize vykresleni? Mohou i oni být spaseni?“ 72

Marek se mladistvě usmál a pravil: 73„Před zde přítomným Ježíšem Kristem, pravým Bohem a pravým člověkem, cituji jeho samého, který řekl, že 74»U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.«“

75 Cyril hned navázal: 76„Nemám dalších otázek. Zde se ukazuje velikost našeho Boha. 77 Boháče dokáže spasit i Kalvín. 78 Chudáka dokáže spasit i Marx. 79 Ale spasit chuďase i boháče, to dokáže jen jeden!“ 80 A v triumfálním postoji korunoval svou řeč: 81„Ježíš Kristus!“

82 Nadšení neznalo mezí. Všichni se řítili k soudní síni, jak fanoušci Manchesteru United po zisku Anglického poháru. 83 Když se zastavili u zátaras, začali jimi lomcovat, pouštět mexické vlny, klanět se a zpívat: 84„Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi.“ 85 A začali zpívat i mnoho jiných písní, bylo jich sto čtyřicet čtyři tisíc. A Beránek se obrátil k Durrellovi a řekl mu: 86 „Doufáš-li, staň se ti podle tvé naděje.“ 87A druhá pečeť se rozplynula v kadidlový dým ke slávě Boha Otce.


Povolání za proroka
II.
1 Stalo se ke mně slovo Hospodina:
2 „Neber si ženu! Nebudeš mít na tomto místě syny ani dcery. Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka. Hleď tímto dnem tě ustanovuji nad pronárody a královstvími, abys vytrhával a převracel, abys vytrhával a bořil.“

3„Pane, neumím mluvit, jsem jen slabý člověk, srdce mi trne nad tím, že bych, že bych měl trhat a bořit. Slituj se nad svým lidem a zachovej ho.“
4 „Ne, není mým lidem, protože já nejsem jejich Bohem. Jahve Sabaoth již rozhodl. Pro tento fíkový list, kterým chtělo zakrýt svou nahotu, pravím Já, Jahve: 5»Jdi a prorokuj: 6`Ještě čtyřicet dní a Parthágo bude zničeno! Za to, že povstalo proti mému Římu, za to, že potupilo můj Jeruzalém, za to, že znevážilo moji Konstantinopol, za to že pohrdlo mou Antiochií, přestalo být mou Alexandrií. Bude zničeno jako Babylón je výrok Hospodina ´«“

7 „Smiluj se panovníku, smiluj se, jako ses smiloval nad Ninive. Vždyť v Parthágu je skoro stejně mnoho lidí a mnohem víc dobytka!“
8„Rozhodl jsem již a tentokrát svůj trest neodvrátím a Parthágo bude pít ze sedmi misek mého neředěného hněvu. Ale nakonec se nad ním ustrnu. Já ho poraním, já ho i obvážu. Vždyť jsem Bůh a ne člověk.“

9„Jak dlouho, Panovníku, jak dlouho budem čekat na Tvé milosrdenství?“
10 „Dokud nebude zem zpustošená, ulice vypálené a náměstími se nebude rozléhat dětský pláč. Dokud neovrhnou své modly, které stvořili vlastníma rukama, dokud se nepokoří a neobrátí se ke mně. Takový je výrok Hospodina. Ty prorokuj tomu lidu!“

11„Ach panovníku, jsem slabý a má víra je jak svíce ve větru. Chceš snad, abych i já zahynul, když neobstojím v té zkoušce?“
12„Pohleď na ty dva mistrně vytepané svícny, na ty dvě lesknoucí se olivy! Ty jsi můj nový Zacharjáš a já ti dám nového Jozua a nového Zorobábela. Oni ti budou oporou a pomocí v nejtěžších dnech. Zůstaňte svorní a já zůstanu s vámi se svým Duchem i se svým Slovem. A na vás projevím svou moc a slávu. Teď jdi a kaž tomu lidu!“


O zasranosti synkretismu
III.

1 Přišel ke mně svatý Josafat Kuncavič a jal se mě důtklivě poučovat. Čerpal přitom z klasického již spisu O zasranosti synkretismu. 2„Měj se na pozoru“ začal „před těmi, kteří bohatost tradic a kultů a pluralitu a především katolicitu Církve zaměňují za sprostý synkretismus. Je to jasný znak slabosti. Myslí si, že zde jde o menší diferenci asi takovou jaká je vidět, když na náměstí plné zvratků, které už porůznu zahnívají, vpíjejí se do dlažby a zvolna tvrdnou, ano přímo doprostřed nich přistanou zvratky nové, šťavnaté a čerstvé. 3 Lesknou se mastnotou, tučností přímo oplývají, můžeš rozeznat jednotlivé kusy jídla, samé vybrané lahůdky. Ale rozdíl je mnohem větší. Synkretisté se úzkostlivě bojí, aby nepřišli o nějakou dobrůtku z velikonočního pytlíčku. 4 Není jim dost prostřený stůl plný občerstvení a chtěli by se přiživit u jiného, který se jim zdá pestřejší s pochutinami vybranějšími. Ale uvědom si synu, že jsou to jen sračky a ještě větší sračky. 5 Jaké by to asi bylo, uvaž jen, kdybys místo Těla Pána našeho Ukřižovaného, chroupal v ústech obyčejný chléb?! 6 Či kdybys místo Nejdražší Krve Páně, napájel se odporným křtěným vínem?! 7 A teď si uvědom, že to, co ti seriózní synkretisti (SS) chtějí, je, abys vzdal se Pokrmu Nejsvětějšího a místo toho krmil se výkaly a zvratky těch prasožroutů. Není jim dost nebeský nektar, ať se tedy vracejí ke svým zvratkům. 8 Ukájejí se jimi a znovu a znovu je požírají. Výkaly sežerou pozvrací se, zvratky sežerou, pokálí se a výkaly opět sežerou a opět zvrátí. Buď pozorný. Dnes synkretisti nedávají dohromady jednotlivá náboženství, ale už synkretismy a synkretismy synkretismů. 9 Vzpomeň jen vydání kolibřík výboru z výboru výboru sebraných spisů. Ta neustálá recyklace! 10 Pokud je kvalitně napodobeno kvalitní dílo, jeho (rozuměj díla prvního) kvalita se násobí. 11 Pokud je však zkopírována sračka (ať už jakkoli) její sračkovitost se tím umocňuje. 12 Bůh je dokonale jednoduchý. Najdi v umění jednoduchost a najdeš Boha!“


III. Logos poprvé
„Bůh se na nás směje … však ho ten smích brzo přejde!“ (Vít Ludvík IX. Francouzský Grundman: Stojíme na stráži svobody)

Třetí obžaloba
I.

1 U třetího obžaloby jsem poprvé neočekával žádné závažnější problémy. Stál tu jen nerudný a nesnášenlivý kněz, byť quasikardinál, proti charismatickému patriarchovi, který byl snad ještě lepší řečník než jeho alexandrijský předchůdce. Měl také neobyčejné charisma a sympatie všech přítomných. 2 Jediným problémem mohl být v situaci, kdy všichni tři soudci byli Židé, jeho neskrývaný antijudaismus. Jsem zvědav, kterého svědka povolá obhajoba teď. Ale poslyšme již řeč překladatele Bible do třetího posvátného jazyka, kterou povede před Soudce strašným jak vojsko pod prapory.



Jeronýmova řeč
3 „Žaloby dosud zde přednesené ani zdaleka nepostihly hrůznost provinění, jichž se obviněný dopustil. Uvědomme si, prosím, že dosud zde nebyla řečena hlavní charakteristika, společnosti mýtické Alexandrie, 4 jejímž dobrým diagnostikem zde přítomný Durrell shledán byl. Můj drahý přítel Cyril úmyslně vynechal při popisu jednu stránku společnosti. 5 Mluvil o národnostech, náboženstvích, ekonomikách … ale vynechal tu oblast, která otevírá opět další patro a přímo do něj vstupuje. Chce nás sem vylákat a pokračovat ve své nestoudné a hře, ale právě v tomto patře ho dostihnu, polapím a zničím. 6 Co je tím klíčem k dalšímu patru? Jazyk! Ano, přátelé jazyk! Jazyk, který otevřel Janu Nepomuckému bránu nebe, ji Lawrenci Durrellovi uzavře!

7 Nesmírnou krásu veškerenstva chce nasát do prašivého jazyka. Ukazuje nám to na každé stránce. Všude si vzlyká, že angličtina je jazyk nadmíru nedokonalý, používá francouzštinu, řečtinu, latinu i němčinu. A kdyby jen to! 8 On tato pouta chce nasadit nejen syntaxi ale i sémantice. Hleďte jen na tu ďábelskost s jakou uzavírá knihu, když ukazuje klíč, podle kterého měla být napsána, v Pursewardenově dopise. Nejen forma, ale i obsahy jsou determinovány. A co hůře, tento determinismus se šíří dále jako rakovina. Vše je překódováno do jazyka. 9 Jako „exaktní“ vědec vše přepíše do soustavy jedniček a nul, tak Durrell vše přepíše do soustavy podstatně složitější, ale o to děsivější! Jazyk mu požírá vše! Svých neuvěřitelně promyšlených a důmyslných hrátek s jazykem obviněný zneužívá k tomu, aby do něj nasál vše. Pohleďte jen na Cleino malířství. 10 I ono je jazykem, i ono trpí onou nevyhnutelností a ztrátou svobodné vůle. Lawrence je nesmírně krutý otrokářem. Neštítí se použít i slepoty nebohé Lízy, aby vše obsáhl a pojal do své totality jazyka. 11 A všech korunuje oním makabrózním triumvirátem. 12 Místo Boha, který byl, který JEST a který bude staví spisovatele Arnautiho, který byl, Pursewardena, který je a Darleye, který bude. Místo Boha je zde Spisovatel, či Bůh je Spisovatelem, chcete-li. 13 Ale jakým ?! Spisovatelem, který napsal knihu posledního soudu, ještě před tím, než se obvinění narodili. Žaluji, zde přítomného, že popřel svobodnou vůli, odepřel ji svým nejbližším a hlásal blud o predestinaci. Zatím nemám dalších připomínek!“


První běda
14 Byl jsem dokonale omráčený. Tupě jsem zíral na toho kajícníka. A co hůř, i obhájce Jan byl zcela vyveden z konceptu. Myslím, že se poněkud unáhlil (Divadlo Sklep: Nekřesťanský magazín – Katovna; Tomáš Hanák). 15 Povolal totiž hned na začátku evangelistu Lukáše a po přísaze místo toho, aby se zeptal svědka, začal křičet na Jeronýma: „Neblbni prosimtě! Ty sám přece nejlíp víš, co to je překládat něco; co to je psát. Vždyť si viděl tu ubohou řečtinu těch evangelií. Co s tím chceš udělat. Tohle determinuje a ty Tvoje blbý Vulgáty. 16 Tomu já říkám uzavřenej jazyk, kde je všechno nalinkovaný! Jak přeneseš tu svojí kajícnickou mystiku na kus trapnýho pergamenu?!“

17 „Právě ta ubohost jazyka ukazuje výš, cpe nám před oči přesažnost. Berďajevovský mýtus nedokončené katedrály Ti nic neříká? To, že jsme natolik otesali Písmo má lidem pomoci k tomu, aby pochopili, že není hodnotou samo o sobě, jak si myslí luteráni, ale že má význam jen ve vztahu k tomu, co popisuje a jak bylo napsáno. 18 I to, že jsou čtyři evangelia krásně ukazuje nemohoucnost slova, když se sklání před Slovem. Ty sám bys měl nejlépe vědět, že poznat znamená i milovat! Co dělá Durrell je to, že chce Pravdu omezit pravdou o Pravdě. Ale více nám k tomu jistě řekne Tvůj svědek!“ 19 Zatímco Jeroným nenuceně nahazoval jeden argument za druhým s výrazem amerického soukromého očka, Jan propocoval kůži za kůží. Či za kůži? Zeptal se tedy Lukáše, který už se netrpělivě vrtěl na svém místě:

20 „Co vypovídají evangelia o Bohu?“ A proč jsi použil helenizující formu?“ Bylo vidět, že obhájce je na dně, když nejen vynechal povinnou formuli, ale ani nebyl schopen dostatečně pregnantně vyjádřit svou otázku. A to měla přijít ještě Lukášova odpověď, která ho dorazila:

21 „Více méně vypovídají, jen to, co on je ve své milosti vypovídati nechal. Ovšem je zcela jasné, že zde dojdeme k poměřování nesouměřitelného. Jak bych to jenom vyjádřil … 22 Psal jsem určitě mnohem lepší řečtinou než Jan – věřím, že se neurazí, ale přesto jsem neřekl o Bohu ani z poloviny tolik co on. A on sám, jak jistě všichni dobře víte, píše, že by toho mohl napsat mnohem více, totiž že by mohl psát do aleluja (teď sebou hrkli všechny třídy nebeských duchů) a stejně by to nestačilo.

23 Nebo si vemte Marii … jistě mi nebude zazlívat, když řeknu, že její vzdělání bylo ve srovnání s mým směšné, ale přesto je to nebe a dudy. Totiž její vyprávění a můj zápis tohoto vyprávění. Té její hřejivosti, laskavosti a opojenosti Bohem jsem nikde nedosáhl. 24 A to je výsledný text asi padesátou verzí. Pochopte, bez Ducha Svatého na tom neshledáte nic moc zvláštního, myslím na Písmu. Koukněte se na Tomášovo evangelium. Ale Ducha Svatého musíte mít i vy, když ho čtete. 25 Nebo ten, kdo vám ho vysvětluje. Je to nebetyčný rozdíl mezi Slovem a slovem, kterým mi svědčíme o Bohu. Tyhle naše dílka jsou ničím, když nemáte svátosti. To je trochu rozdíl, Euangelion a Eucharistie, nemám pravdu? Prostě, abych to ukončil, oddělejte od evangelia biskupa, a místo církve máte čtenářský kroužek!“

26 Jan byl absolutně zdrcen a když už byl zcela bezmocný, Lukáš si do něj ještě čutl: „Ostatně, kdo jiný by to měl vědět lépe než ty. Vždyť jsi biskup a víš, jaké to je, když jáhen evangelium čte, když ty na něj máš homilii a když slavíš Eucharistii a tví kněží spolu s tebou.“

27 Jan ze sebe vyjektal jen: „Nemám dalších otázek, je Tvůj!“ Myslel tím Jeronýma, který ovšem bleskově odvětil: „Nemám dalších otázek.“
28 Vše se zdálo ztraceno býti. Anděl Zhoubce již se opíral o lavici žalobců a svou odpornou šavlí si leštil boty sešité z kozlích chlupů. Beránek tvářil se zasmušile a do vody řeky Styx kapaly čísi ledové slzy, které však nikdy nezmírní muka zavržených. Tohle hrozilo ještě větším fiaskem než byl Vietnam se státi. 29 Z Janových úst opadal zlatý pel snad proto, že byla nelíbána. Ve zlomku sekundy mu však cosi blesklo hlavou. Snad vzpomněl na očistnou koupel v níž umřel hříchu, snad na pečeť Božího Ducha, jíž byl označen za Kristova vojáka, snad na vkládání rukou, jímž přijal moc danou apoštolům. 30 Ne, jistě jeho ústa získala zlatý jas, když pomněl nejsladšího Dobra, které jimi líbal. Pohladil svým jazykem horní patro (taktéž své) a úsečně vyplivl: „Žádám o povolení povolat ještě jednoho svědka.“

31„Pokud obžaloba nic nenamítá …“
32„Ne, obžaloba nic nenamítá“ pospíšil si s odpovědí Jeroným. To jsem tedy zvědav, kdo může být předvolán. Kdo může Lawrencovi pomoci?




Budete vydáváni na soud synagogám
33 „Předvolávám Louise!“ Ta věta se nesla sálem a zlověstně duněla. Potom ten zvuk začal díky podivné akustice vytvářet různé kudrlinky a kouskovat ozvěnu. Nechal jsem zvuk dramaticky doznít a důstojně jsem se zvedl ze svého křesla. Střídmými kroky jsem zamířil k tribuně, složil Credo a zaujal jsem své místo svědka. 34 Jan na mě spiklenecky mrkl a začal s vyptáváním:

35„Jaká je vaše diecéze a provincie?“
36 Otočil jsem se na našeho Pána a Boha a řekl jsem mu: „Pane můj, ty to víš“
37 Jan se opět pousmál a vynechal další formální otázky. „Za koho se považujete?“
38„Nevěděl jsem, že si vykáme“
39 „Dobře, za koho se považuješ?“
40 „Já jsem živoucí důkaz toho, že se Bůh nestydí zahazovat se s těma největšíma grázlama a sviněma.“
41„Jaké je Tvoje povolání?“
42 „Katolický světec. Toho čase v ubohém těle, vykonávající profesi kultovního historika a snažící se o sehnaní fajnovýho oblečení vstupem do nejmenovaného Řádu.“
43 „Koho považuješ za největšího filosofa?“
44 „Barucha Benidicta Spinozu.“
45 „Proč?“
46 „Bylo přece řečeno: »Budou vás vylučovat za synagóg;«“
47 „A co Tomáš a René?“
48„Milovat moudrost dokáže každej nekňuba. Nechat se milovat Moudrostí to je kumšt. To je mnohem víc než být filosof.“
49 „Považuješ se za dobrého znalce filosofie“
50 „Filosofie je jen jeden vrchol trojúhelníku.“
51 „Jaké jsou zbylé vrcholy?“
52„Theologie a historie.“
53 Bylo vyhráno. Jan měl, vše, co potřeboval. Teď už to šlo jako po másle. Oči se mu zaleskly, z úst sfoukl zlatý prach a do síně se jako vůně z těla zesnulé Kateřiny Sienské, nebo Ludvíka IX. Francouzského, nebo Dominika Guzmána linula slova jeho další otázky:

54 „Vysvětli mi tedy, prosím, proč ty – kultovní historik – se ještě zahazuješ s literaturou.“
55„Potřebuju vystihnout dějinnost.“
56 „V jakém umění ji nalézáš?“
57„Jistě se nachází v každé umění, nejsnáze lze nalézti ve filmu.“
58„Proč tedy literatura?“
59 „Film je příliš vázán na horizontálu. Dějinnost jest pro něj jakousi asymptotou, k níž se neustále blíží, ale nikdy jí zcela nedosáhne. Naproti tomu z literárních děl jen málokteré dosáhne relevantní deklarované dějinnosti, ale má šanci prorvat tu asymptotu skrz naskrz a dosáhnout nebe.“

60„A potom, když prorazíme, co zjistíme?“
61 „O tom chci napsat knihu »Hospodářství Hospodina, aneb Bůh jako vinař, hrnčíř a režisér«“
62 „Myslíš, že dějinnosti dosáhneš?“
63 „Nevím, ale nic mne neodradí od toho, abych se o to pokusil.“
64 „Jaký je noetický základ tohoto pokusu?“
65 „Zásadní rozdíl, který je mezi (křesťanským) tajemstvím a (pohanským) mýtem.“
66 „Děkuji nemám dalších otázek!“
67 Než Jan stačil obžalobě pokynout, aby i ona mne vyslechla, naznačil Jeroným velmi důrazným gestem, že nemá otázek. Odcházel jsem z místa pro svědky s veselou myslí, protože jsem věděl, že nyní spustí náš patriarcha hotový koncert jak Křižíkova fontána, či Niagarské vodopády.



Druhá řeč Janova
68„Děkuji Louisovi za výpověď. Rád bych k ní přidal citaci z Ludwigovy kritiky: » Umění je základ dějinnosti. Leonardo da Vinci nemaloval Poslední večeři kvůli tomu, co bylo, ale kvůli tomu, co bude.« Zde je gró jazykového patra. Zde totiž nejde o nic jiného, než o potvrzení nezpochybnitelného místa Církve v dějinách spásy. Uvědomme si, že náš klient vede celou koncepci k Bohu, přes a skrz Alexandrii, Církev. Opět bych zde rád poukázal na roli Cley jako symbolu Marie!“ 69 Už jsem začal tušit, jak neskonalý sklidí aplaus. Ale patriarcha téměřekumenický ještě zdaleka nekončil. „A pohleďte na tu nevinnou krásku, která tak nádherně pláče, že udělala ostudu svému Otci, před zraky pohanů.“

70 Nebeské zástupy vřely, kupily se kolem soudní síně a v naprosté euforii začaly si prozpěvovat „Magnificat anima mea Dominum“ a bouchat šampaňským, které zde přítomní kněží hned proměňovali a rozdávali zástupům. A církevní učitel přikládal pod kotlem stále víc a víc:

71„Ještě jednou Vás prosím, drazí sourozenci v Kristu, uvědomte si, že ačkoliv naše krásná Clea s tak podmanivými plavými vlasy a tak cudně souměrným obličejem, ta půvabná Alexandrijka, která jako by naší drahé Kateřině (rozuměj Sienské, svaté) z oka vypadla, tak velmi je hyzděna svými těžkými hříchy, žádný z nich (dokonce ani nešťastný výstřel harpuny /jak příznačné pro katolické pojetí dějinnosti: ani sebemocnější židé, homosexuálové, či svobodní zednáři nemohou Církvi uškodit/) nemůže zničit její krásu, která není dílem lidským, jako krása Avrilovy chotě ani její nevinnost, jak napsal Ludwig! Ten Ludwig, který říká ve své kritice: 72»Jsem skromnější Izaiáše. Mě by stačilo, kdyby se políbila literatura a dějiny, nebo alespoň Clea s Lizou.«“

73 V té chvíli byli už jen tak mimochodem zlynčování Anděl Zhoubce a mnozí ďáblové, démoni (včetně slavného Pluka) a jiná havěť, která se vetřela do nebe za účelem potrestání zatvrzelých. Všechny mystičky v čele se svatou Terezií z Ávily slastně sténaly v orgastických extázích a biskupové mučedníci spolu tančili jako malé děti. Největší vyrvál ovšem tropila svatá Mláďátka betlémská, kterým oněch dvanáct legií andělů, které si dávaly dvacet, když jejich Bůh umíral na kříži, s největším možným vypětím sil zabraňovalo, aby rozcupovaly samotné Satana, toho starého hada, draka číslo 666.

74„Taks‘ Bože nejednal s žádnou jinou postavou, Tvůj soucit Ti brání, abys Lawrence zatratil, když vidíš jeho lásku k ní. Vždyť on je v dějinnosti natolik strháván její sličností, že jeho řeč ztrácí všechna slova a pak nakonec sama sebe, je pokorný jako dítě na klíně své matky, dosahuje vrcholného stavu kontemplace a vidí, že ona je branou k naplnění k předurčení … k věčné spáse a ne zatracení!“

75 V té chvíli už musel Mořic poslat Viktora pro těžkou techniku – Jahvovy serafy, aby zvládl nebesa, která se celá nacházela v opojné extázi. A Beránek s mladistvým, ba přímo apolónským výrazem ve tváři vyhodil do vzduchu třetí pečeť, řka: „Miluješ-li, staň se Ti podle Tvé lásky“ A pečeť se proměnila v kadidlový dým ke slávě Boha Otce.

Kulinářské a kulišácké povolání za proroka, které obnažuje velikost markýze de Sade
II.
1 Pak jsem viděl jiného anděla, jak sestupuje z nebe, zahalen v oblaku, kolem hlavy duhovou zář, s tváří jako slunce a s nohama jako ohnivé sloupy. V ruce držel rozvinutý malý svitek. Pravou nohu postavil na moře a levou na zem. Pak vzkřikl mocným hlasem, jako když řve lev. Na jeho výkřik zaburácelo sedm hromů. Když těch sedm hromů promluvilo, chtěl jsem se dát do psaní, ale uslyšel jsem z nebe hlas: 2 „Zachovej slova těch sedmi hromů v tajnosti a nepiš je!“ 3 Potom anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, pozdvihl pravici k nebi a přísahal při tom, který žije na věčné věky, který stvořil nebe a všecko, co je na něm: „Lhůta je u konce! Ale v době, kdy přijde na řadu hlas sedmého anděla, až zatroubí na polnici, dovrší se tajemné Boží rozhodnutí, jak to Bůh oznámil svým služebníkům prorokům.“ 4 Hlas z nebe, který jsem už slyšel, zase na mě promluvil: „Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek z ruky anděla stojícího na moři a na zemi!“ Odešel jsem tedy k andělovi a požádal ho, aby mi ten malý svitek dal. Odpověděl mi: „Vezmi ho a spolkni! Způsobí ti v břiše hořko, ale v ústech se ti bude sladce rozplývat jako med.“ 5 Vzal jsem ten svitek z andělovy ruky a spolkl ho. V ústech se mi sladce rozplýval jako med, ale když jsem ho spolkl, zhořklo mi to v břiše. Pak mi bylo řečeno: „Znovu musíš prorokovat proti mnoha lidem, národům, jazykům a králům.“

Hrůza polnic
6 Zazněly polnice. Měl jsem prorokovat, ale ó Bože. Najednou mne začal zmáhat neskutečně silný a neuhasitelný oheň chlípnosti a touhy po mrzké rozkoši. Začal mnou cloumat, 7 rozněcovat až k běsnění. Byl jsem štván neuvěřitelným chtíčem . Přistoupili ke mně markýz de Sade a svatý Augustin, který byl doprovázen nesmírně odporným padlým andělem, který byl celý pokryt nechutnými zvratky seschlými výkaly, jehož kůže hnila, praskaly mu na ní puchýře. 8 Z nosu mu trčelo ohavné přirození zvrásněné odporně chlupatými bradavicemi, zkřivené zatvrdlými hrudkami a jeho barva přetékala z fialové do temně hnědězelené. Bylo jak ruský válečný kyj z Konráda Wallenroda. 9 Markýz de Sade se na mne obrátil s dotazem, po čem toužím. Odpovídal jsem svírán strašlivým vzrušením, které nemohlo odtékat jediným přirozeným otvorem k tomu určeným, který jsem dosud držel na uzdě, či spíše na uzdičce:

10 „Ach netoužím po ničem jiném než po souloži. Ale soulož sama by mi nebyla ničím, kdyby nebyla korunována oněmi ohavnosti, které jsou jádrem vzrušení. Chtěl bych obcovat s všemožnými slavnými herečkami a jinými celebritami. Ale to samotné by mi bylo ničím, kdybych tuto slavnost nemohl zvelebit zvráceností. 11 Chtěl bych je tupit mrzačit, nutit polykat vlastní slzy, kálet na jejich milionová těla, proudy smrduté moče smáčet jejich usměvavé obličeje. Vydat je napospas plesnivým houmlesům a ty nechat s nimi provádět věci ještě mnohem nechutnější. Nechávat je se pokálet a s spolu se milovat v hnusáckém objetí lesbické lásky. 12 Dosíci toho, aby je prznila nejsprostší zvířata. A potum pustil zvlčilé a sprosté malé chlapce tu nejnižší kanálii, aby prstovala a trhala jejich opotřebovaná těla. A potom je nechat jíti městem, aby byla vydána na odiv jejich hanba, ubohost jejich vypelichaných a roztrhaných přirození, jejich potřísněné řitě!“

13 Markýz se na mne osopil: 14„Ty chlíváku, ty prase, ty nám tajíš své nejniternější choutky, ty se s námi nedělíš o svou pravou zvrácenost.“ 15 Naplněn po okraj rozkoší a spalován až do morku kostí, trhán žádostivostí a smyslností jsem ve slovech prožíval necudný orgasmus, který byl odepřen mému tělu:

16„Chtěl bych víc! Chtěl bych takto a ještě mnohem více a potupněj mučiti a znásilňovat svaté panny a světice. Narážet je pohlavím na kůl, znehybňovat je, aby nemohli uniknout mému chtíči abych je mohl znásilňovat znovu a znovu všechny – svatou Magdalenu, svatou Anežku, svatou Marii Gorettiovou, svatou Pannu Marii, Bohorodičku a ne pouze Kristorodičku, Nanebevzatou, Neposkvrněným početím ozdobenou, SEMPER VIRGO!“ 17 Markýz jen vydechl do mých nabuzených vzdechů: „Učiň tak!“ Tu přistoupil svatý Augustin, přejel si rukou hladce oholenou tvář a řekl:

18 „Teď teprve Ti bude vysvětleno, co značí »Mezi Justinou a Ježíšem«. Uvědom si tedy, že dualismus tento a veškerý ve světě není mezi v ničem jiném než ve svobodné vůli. Počkej, nebuď udiven, tím, že právě na ni se odvolávám, nepátrej po tom a raději slyš výklad. Každý jest určen k dobru Nejvyššímu, tedy Ježíši, našemu Bohu a Pánu. 19 Zle však volil a za největší dobro si vyvolil Justinu. To jsou dvě možnosti volby a každý člověk mezi nimi vybrat si musí. Zde je třeba moudrosti, c

Na začátek

Přečteno 812krát | Přidáno 30.05.2011 14:04 | Naposledy upraveno 25.09.2020 10:34

¤ ×
¤ ×
¤ ×
¤ ×

Front:Work:default

Parameter Value
url roman-jako-mytus-metafora-milnik-a-mezistupen-vitek-grundmann

Routers

Matched? Class Mask Defaults Request
no Route admin/<presenter>-<action> module = Admin
presenter = Default
action = default
yes Route <presenter autor|prace>/<url> module = Front
action = default
Front:Work:default
url = roman-jako-mytus-metafora-milnik-a-mezistupen-vitek-grundmann
no Route <presenter>-<action>[/maturita/<class>][/rok/<year>][/cena/<award>][/typ/<type>][/rocnik/<grade>][/kategorie/<category>] module = Front
presenter = Default
action = default
category = 
NULL

grade = 
NULL

type = 
NULL

award = 
NULL

year = 
NULL

class = 
NULL

¤ ×