Problém odporného udavače

Stáhnout práci v souboru

Kristián Léko, R8.A

práce získala v roce 2011 nominaci
typ: HST

Počet normostran: 4, slov: 976, znaků: 6658


Problém odporného udavače
Kristián Léko
Ještě než se vůbec začnu pokoušet o odpověď na položenou otázku, považuji za nutné nejprve zdůraznit některé aspekty režimu Purpurových košil, na nichž svou argumentaci zakládám. Nesmíme totiž opomíjet skutečnost, že současná vláda dostala mandát díky „těsné většině“ voličů. Fuller explicitně neříká, kdo proti novým stranám hlasoval. Nevíme ani, zda existuje strana pohrobků Purpurových košil. Lze nicméně předpokládat, že lidé se škraloupem z dob tyranie našli nějakou platformu, kde se sjednotit proti chystaným změnám. Je též jasné, že se bojí reakce veřejnosti. Co se týče přímo problému s odpornými udavači, za stěžejní považuji fakt, že „Purpurové košile nepodnikly nic, aby zrušily starou ústavu či kterékoli z jejích ustanovení. Nedotčeny ponechaly i občanský a trestní zákoník, občanský soudní řád a trestní řád.“ Je sice pravda, že byli perzekvováni soudci, kteří nerozhodovali dle vůle režimu, že byl překroucen význam zákoníků a že byly vydány retroaktivní či tajné zákony. Litera původních zákonů nicméně zachována zřejmě zůstala. Jak ostatně praví třetí náměstek, velká část kupříkladu občanských sporů byla rozhodována stejně jako před nástupem režimu i jako dnes.

Argumentaci prvních dvou náměstků jsem bohužel nucen striktně odmítnout. Nečinnost vlády vskutku nepovažuji za byť jen přijatelné, natož pak ideální řešení. Fakt, že někdo něco koná podle práva dané země, avšak toto právo je evidentně nějakým způsobem zvrácené, jej omlouvat nemůže. Ostatně i soud ve Wiesbadenu krátce po druhé světové válce rozhodl, že některé nacistické zákony „byly v rozporu s přirozeným právem a již v době jejich vydání neplatné.“ (RADBRUCH)

Byť naše vláda disponuje pouze těsnou většinou, považuji za absolutní povinnost každé vlády nastupující po zločinném režimu se s tímto vyrovnat. Stejně jako nelze považovat za legální činy v souladu s platnými právními předpisy ve státě s právem „nezákonným“, též odmítám připustit, že s udavači a jinými zločinci nelze dělat nic, jelikož žili v režimu anarchie, teroru a bezpráví. Není přece pravda, že nežili v žádném právním rámci. Zaprvé existovalo právo staré, z doby před nástupem Purpurových košil. A zadruhé existovalo nové, sice nelegitimní (a dle výše zmíněného soudního rozhodnutí neplatné), ale přece právo. Dle něj se popravovali lidé, takže je absolutně nepřípustné říci, že „co bylo, to bylo.“ Podíváme-li se do historie, pak takto přece uvažovat nelze. Vyrovnání se zločinnou minulostí je nezbytné. Učinil to Chruščov, když razantně odmítl Stalinův kult osobnosti a jeho krutovládu na XX. sjezdu KSSS. Raději nedomýšlet, co by následovalo v poválečném Německu, kdyby neproběhly Norimberské procesy. Purpurové košile rozhodně můžeme zařadit po bok těchto režimů.

Pokud se totiž s odpornými udavači naše společnost nevyrovná, pak může nastat situace, kterou zde s notnou dávkou cynismu nastínil pátý náměstek. Jeho řešení snad ani nelze brát vážně. Ano, já sice uznávám, že mnoho udavačů a všemožných jiných zločinců minulého režimu odsoudí a potrestají sami občané. Mstě zcela zabránit nelze. Musíme důkladně prodiskutovat, jak se k těmto činům postavit. Nebylo by moudré udělat totéž jako československý prezident Beneš, jenž vůči všem domnělým kolaborantům uplatnil presumpci viny a následně udělil amnestie na všechny zločiny na nich spáchané v době po skončení války. Toto omilostnění se týkalo především Čechů, kteří řádili v pohraničí. Tomuto je třeba se vyhnout, uvažovat racionálněji. Nedělejme totéž, co dělaly Purpurové košile s námi.

Musíme razantně odmítnout fyzické likvidace bývalých kolaborantů, ale též bychom měli mít na zřeteli, že k nim jistě bude docházet i nadále. Nevylučuji, že i v příštích letech se objeví historicky motivované vraždy. Jsem však přesvědčen, že slovům mého pátého náměstka musíme alespoň zčásti naslouchat. Moc výkonná musí skrze státní zastupitelství tvrdě postihovat případy vražd či těžkých ublížení na zdraví z politických důvodů. Nepřijímejme žádný zákon, posuzujme tyto zločiny podle dnešní platné legislativy. Jednejme jako by šlo o obyčejné vraždy či jiné delikty. Ani tyto lidi netrestejme exemplárně. Činy vrahů bývalých udavačů totiž můžeme chápat, ale nesmíme je v žádném případě tolerovat.

Zásadně se musí zhoršit postavení kolaborantů ve společnosti. Po vzoru Československa po pádu socialismu jsem pro zavedení tvrdých lustračních zákonů, které znemožní lidem ve vyšších funkcích bývalého režimu vstup do určitých funkcí. Co nejdříve by měl být odtajněn a zveřejněn kompletní seznam spolupracovníků Purpurových košil od nejvyššího vedení, přes všechny členy strany, ať už v ní byli jakkoli dlouho, až po posledního udavače v nejmenší vesničce v nejzazším koutě naší země.

Toto by mělo naší společnost jakýmsi způsobem očistit. Musíme se nicméně ještě vyrovnat s takzvanými odpornými udavači, tedy lidmi, kteří svým oznámením někomu ublížili či dokonce způsobili jeho smrt. Zde takřka cele souhlasím s názorem svého třetího náměstka. Za panování Purpurových košil stále existovala původní ústava i základní zákoníky. Byly sice přijímány zákony, avšak mnohdy o nich věděli jen zasvěcení či byly retroaktivní. To je dle fullerovských zásad, které absolutně ctím, činí nelegitimními. Řešení problému s odpornými udavači tak nechme na jednotlivých trestních oznámeních, vypracovaných buď přímo lidmi či na státních zastupitelstvích. Ať se tyto případy vyřeší jeden po druhém, dle dostupných důkazů a dle legitimního práva, které platilo v době, kdy byl skutek vykonán. Nutno poznamenat, že jelikož například trestní zákoník nebyl změněn, nýbrž byl jen překroucen jeho význam, vražda dle původní definice zůstává vraždou. Kdo udával v touze zbavit se konkurenta v milostném trojúhelníku, opravdu se, jak říká třetí náměstek, dopustil sprosté vraždy. Nechť jsou tací souzeni. Ať lidé dávají podněty státním zastupitelstvím, dokumentace k udáním je jistě k dispozici a nebude tak těžké vystopovat.

Nebudeme tak přijímat retroaktivní zákon, jak radí čtvrtý náměstek, ani podporovat přirozenou mstu lidí, jak by to nejradši viděl náměstek pátý. A jak jsem řekl výše, nedělat nic považuji za nejhorší možné řešení. Postupujme tedy dle zákonů, které platily v době před nástupem Purpurových košil a které jejich režim nezakázal. Já velice děkuji třetímu náměstkovi za podnětnou radu a poznamenávám, že ani jeho řešení není ideální. Vláda totiž musí zajistit společenskou diskreditaci udavačů a kolaborantů, jak jsem vysvětlil výše. Zároveň je však nutno všemi právními prostředky, které máme k dispozici, potrestat případné mstitele. Tyto činy prostě není možné přehlížet.


Na začátek

Přečteno 2001krát | Přidáno 30.05.2011 17:08 | Naposledy upraveno 19.10.2020 23:09

¤ ×
¤ ×
¤ ×
¤ ×

Front:Work:default

Parameter Value
url problem-odporneho-udavace-kristian-leko

Routers

Matched? Class Mask Defaults Request
no Route admin/<presenter>-<action> module = Admin
presenter = Default
action = default
yes Route <presenter autor|prace>/<url> module = Front
action = default
Front:Work:default
url = problem-odporneho-udavace-kristian-leko
no Route <presenter>-<action>[/maturita/<class>][/rok/<year>][/cena/<award>][/typ/<type>][/rocnik/<grade>][/kategorie/<category>] module = Front
presenter = Default
action = default
category = 
NULL

grade = 
NULL

type = 
NULL

award = 
NULL

year = 
NULL

class = 
NULL

¤ ×