Olympic – Na to znamení stůj

Stáhnout práci v souboru

Karel Kabelík, R7.A

práce získala v roce 2009 nominaci
typ: čeština

Počet normostran: 4, slov: 1073, znaků: 6527


Olympic – Na to znamení stůj

R:
Na to znamení stůj a stůj když uslyšíš znít té sirény tón
někdo na něj čeká, ona nebo on
Na to znamení stůj a stůj ten modravý blesk je maják i tvůj
mysli na člověka a stůj
ououou... ó

Tolik chodců městem brousí zelenáči bělovousí
navzájem už neřeknou si mám tě rád
ale když je jeden v nouzi když se ze mdlob neprobouzí
každý shání pomoc běží zprávu dát
A už řidič volant svírá s nadějí jež neumírá
nikdo na tom světě není sám a sám
Je tu lékař, který slouží nenechá ty druhé v louži
nasadí i vlastní kůži kvůli nám

R: ...

Na centrále ruka štíhlá telefon už další zdvihla
zase úraz při zatáčce té a té
Zas ta rychlost, která stoupá, kams to koukal kluku hloupá
že si přehlíd malé dítě culkaté
Teď se nad ním doktor sklání, zachrání či nezachrání
začal souboj s časem, souboj největší
Chlapi si s ním změří síly a už houká sténá kvílí
auto s křížem barvy krve člověčí

R: ...


První velké hity hudební skupiny Olympic vznikaly za beatlemánie v polovině šedesátých let. Písničky Trezor nebo Dej mi víc své lásky v podstatě zlidověly a přibývaly další: Želva, Pták Rosomák nebo Dynamit. Posledně jmenovaný rokenrol spařil světlo světa až v roce 1970 (tedy po revolučních létech 1968 a 1969). Rocková kapela neměla za normalizace působení jednoduché, a proto se časem musela „angažovat“. Jedním z takových textů, k nimž se dnes skupina nehlásí, je i ve své době poměrně úspěšný šlágr „Na to znamení stůj“.


Píseň začíná refrénem, který vyzývá: „Na to znamení stůj, když uslyšíš té sirény tón“. Apel se zdá bez dalšího rozvinutí prakticky zbytečný – kdo (ať už řidič nebo chodec) by nezastavil nebo alespoň nezpozorněl při houkání sanitky. Slovíčko „stůj“ se navíc opakuje několikrát a vícehlasem, což formu apelu podtrhuje. Druhá část verše však dává větě hlubší význam: „někdo na něj čeká, ona nebo on.“ V tuto chvíli už nezastavujeme pouze ze zvyku, pouze kvůli samotnému houkání, ale uvědomujeme si lidskou stránku události. Zastavíme s vědomím, že se někdo ocitl v nebezpečné situaci a sanitu nutně potřebuje. Socialistický člověk si toto uvědomuje a protože chce, aby se v socialistické společnosti vedlo dobře všem, nechá sanitu projet, čímž se svým způsobem podílí na záchraně zraněného. Nezapomíná ani na skutečnost, že i on se jednou může dostat do situace, kdy bude záchranku potřebovat: „ten modravý blesk je maják i tvůj / mysli na člověka a stůj.“ Na zraněného tedy „myslí“, soucítí s ním a zastavuje.

V moderním městě člověk (bez ohledu na věk) na své spoluobčany zdánlivě zapomíná. Přestože se s nimi občas ani nebaví, jakmile dojde k vážné situaci (zejména ohrozí-li se zdraví soudruha), je ochoten a hlavně schopen ji efektivně a úspěšně řešit. V tuto chvíli se naplno ukáže jeho skutečná povaha a i nezávislý pozorovatel musí uznat, že se ve svém prvním soudu mýlil: „Tolik chodců městem brousí zelenáči, bělovousí / navzájem už neřeknou si mám tě rád / ale když je jeden v nouzi když se ze mdlob neprobouzí / každý shání pomoc běží zprávu dát.“ Nehody se liší vážností a stav zraněných se může zdát bezvýchodný. Naděje na jejich záchranu však neumírá. Socialistická společnost svým lékařům za všech okolností věří. Záchranáři oplácejí stejnou mincí: pomohou každému bez rozdílu, a proto ať se stane cokoli, může si být občan jist, že nikdy „na tom světě není sám a sám“. Díky okamžité reakci se i lékaři, kteří touží svému druhovi pomoci stejně jako ostatní občané, o nehodě bleskurychle dovídají a nasadí všechny své prostředky i schopnosti k jeho záchraně: „Je tu lékař, který slouží nenechá ty druhé v louži / nasadí i vlastní kůži kvůli nám.“

Pomáhat lidem je krásné a pohled na takovou dobře vykonanou práci potěší. Ta má v sobě proto velké kouzlo, díky němuž toto zaměstnání volí i pěkné dívky, které by si snad za jiných okolností vybrali raději povolání, kde by svůj vzhled uplatnily: „Na centrále ruka štíhlá telefon už další zdvihla / zase úraz při zatáčce té a té.“ Všechny nehody (včetně dopravních) jsou v socialistické společnosti zásadně neúmyslné. Jakmile tedy někdo nějakou zaviní, pak se tím i spravedlivě a dostatečně potrestá. Reakce „kams to koukal kluku hloupá / že si přehlíd malé dítě culkaté“ se nám zdá oprávněně velmi slabou vzhledem ke skutečnosti, že dotyčný nevinné děcko málem zabil. Řidič to ale neudělal úmyslně a pravděpodobně, jak z textu vyplývá, teď sedí někde v koutě a brečí, čímž si svůj trest odpykává. Nikdo mu proto nebude víc vyčítat a on si dá příště pozor. Taková chyba se může stát komukoli, člověk se z ní řádně poučí, a proto pro ni má socialismus pochopení. Všimněme si i výrazu „culkaté dítě“: protože slovo culkaté má samo o sobě stěží nějaký význam, působí ve spojení s dítětem nesmírně roztomile a vzbuzuje sugestivní představu malého krásného děcka, které si bezstarostně hraje uprostřed ulice. Řidič se tedy kaje, kolemjdoucí bez váhání volají sanitu, které stejně rychle přijíždí, a teď už záleží jen na doktorech. Odehrává se drama, které graduje i melodicky: „Teď se nad ním doktor sklání, zachrání či nezachrání / začal souboj s časem, souboj největší. / Chlapi si s ním změří síly a už houká sténá kvílí / auto s křížem barvy krve člověčí.“

Písnička se nevyslovuje k závěru příběhu. Posluchač však nemá důvod se domnívat, že by snad dítko nepřežilo. Vzhledem k rychlosti, s jakou celá akce proběhla, k nasazení všech aktérů, s nímž se věnovali svým „úkolům“, a v neposlední řadě také ke svižné melodii, kterou nelze označit za smutnou, musí všechno dobře dopadnout.


Angažovaný text zdůrazňuje, že v socialistické společnosti na sebe všichni občané vzájemně myslí a tvoří jeden kolektiv, jednu velkou rodinu. Umějí si vzájemně pomáhat, což také bez váhání činí, a proto se nikdo neocitne na okraji. Nikdo neosiří, protože všichni jsou spolu jednak ve svých myšlenkách a druhak i ve svých činech. Dojde-li k vážné situaci (kterou nemusí být nutně jen autonehoda), všichni věří odborníkům. Chybovat je přirozené, dokud se z našich chyb dokážeme poučit (a to socialistický člověk dokáže). Specialisté naše zaváhání napraví, protože je socialistická společnost vybavuje potřebnými znalostmi, výstrojí i praxí. Jejich síla však mimo to spočívá hlavně v sehranosti s ostatními (také schopnými) občany, kteří včas nahlásí, co se kde děje. Díky tomu socialistická společnost „největší souboj s časem“ vyhraje, stane se jeho pánem a tudíž i pánem nad životem. S tímto titulem ji nemůže nic porazit ani překvapit.

Na začátek

Přečteno 502krát | Přidáno 30.05.2011 14:51 | Naposledy upraveno 19.09.2020 07:14

¤ ×
¤ ×
¤ ×
¤ ×

Front:Work:default

Parameter Value
url olympic-na-to-znameni-stuj-karel-kabelik

Routers

Matched? Class Mask Defaults Request
no Route admin/<presenter>-<action> module = Admin
presenter = Default
action = default
yes Route <presenter autor|prace>/<url> module = Front
action = default
Front:Work:default
url = olympic-na-to-znameni-stuj-karel-kabelik
no Route <presenter>-<action>[/maturita/<class>][/rok/<year>][/cena/<award>][/typ/<type>][/rocnik/<grade>][/kategorie/<category>] module = Front
presenter = Default
action = default
category = 
NULL

grade = 
NULL

type = 
NULL

award = 
NULL

year = 
NULL

class = 
NULL

¤ ×