Barokní motivy a moderní poezie

Stáhnout práci v souboru

Samuel Galan, 2.A

práce získala v roce 2017 nominaci
typ: čeština

Počet normostran: 5, slov: 1408, znaků: 8628


Barokní motivy a moderní poezie
V této práci se budu zabývat barokními motivy v moderní poezii. Svoji analýzu opřu zejména o báseň Máj od Karla Hynka Máchy, která je založena na několika barokních motivech. Analýzu ovšem také doplním o motivy z básní Bohuslava Reynka a Vladimíra Holana.

Motivy týkající se barokní literatury bych rozdělil na dvě vzájemně se prolínající a nevylučující se skupiny. Motivy týkající se iluze a těla. Byť se zdá na první pohled, že tyto skupiny s sebou nemají nic společného, podíváme-li se hlouběji, vidíme, že z těchto poměrně obecných až vágních určení, můžeme vyvodit témata a motivy, jež spolu souvisejí, překrývají se nebo jsou dokonce velmi podobné. Vezměme již zmiňovanou iluzivnost. Jedná se o něco abstraktního, neuchopitelného, nestálého. Něco co se nás snaží oklamat, zmást. Sen je iluzí reality – pakliže jsme ve snu, sen je pro nás realitou, co je tedy vlastně sen a co realita? Tělo jako motiv by mělo jít proti iluzi jako něco stálého a pevného. Právě ale motiv pomíjivosti a časovosti nejen těla, zajímá baroko nejvíce. Trvání těla je něco omezeného, postupem času chřadne až do svého konce, a sice smrti. Po smrti nastává rozklad, rozpad a zánik těla. S tělem také souvisejí smysly a smyslový prožitek. Ovšem právě také iluze se snaží působit na naše smysly. Nestálost je jednou z vlastností iluze, tělo je ale taky nestálé ve svém trvání a projevech.

Večerní máj – byl lásky čas
Je to právě motiv času a pomíjivosti, na kterém je Máj postaven. Nejprve se ale podívejme na hru s barvami, kterou nám autor pomocí času předkládá.
Poslední požár kvapně hasne, Neb jasna měsíce světlá moc
I nebe, jenž se růžojasné Uzounkým oknem u sklepení dlouhé
Nad modrými horami míhá. Proletši se změní v pološerou noc.
V rozlehlých rovinách spí bledé lůny svit, Ledva že však nad modré temno hor
Kolem hor temno je, v jezeru hvězdný kmit Brunatné slunce zasvitnulo
Plynutí času v básni je poměrně jasné. Večer přechází v noc, ta potom v ráno. Celou básní nám prolíná motiv oblohy – měsíce, hvězd, mraků. Mácha však využívá plynutí času – jednotlivých částí dne a podle nich zabarvuje oblohu do charakteristických barev. Využívá také motivu světla, záře a tmy. Nejedná se tedy pouze o motiv času, nýbrž zejména o motiv smyslového prožitku, který je navozován těmito expresivními vjemy. Není to ale pouze všudypřítomné světlo a barva, která útočí na naše smysly. Je to také zvuk, který je v básni tématizován. Většinou se manifestuje přes šplouchající vlny na hladině, vítr, který šumí ve větvích nebo Vilémův hlas. Zvuk je ovšem také kombinován s časem.

Hluboké ticho. – Z mokrých stěn
Kapka za kapkou splyne
A jejich pádu dutý hlas
Dalekou kobkou rozložen,
Jakoby noční měřil čas,
Zní – hyne – zní a hyne –
Zní – hyne – zní a hyne zas.
Samotný motiv smyslů a jejich prožitku je asi nejintenzivněji koncentrován v prvním intermezzu, kdy promlouvají jednotlivé části přírody, které samy o sobě vyvolávají silnou obrazovou představu, a jejich výrok je doprovázen samostatným smyslovým vjemem.

Podobně expresivních smyslových vjemů ale užívá například i Bohuslav Reynek v básni Stáří.
„v zašlé a zavadlé ruce měla bílý šáteček a jím stírala si pot, pot únavy, ne dnešní, ale tajemný pot osmdesáti let, nakyslý a hojný pel staroby, v krůpěje sražený, blízký dech smrti na studeném čele a na skráních, jež smutně nesou pohaslá okénka očí…“

Reynek zde apeluje na smysly vizuální, tak také smysly čichové. Pro naplnění až realistického vjemu, navíc velmi šikovně používá přehledné, snadno představitelné obrazy, respektive obrazy, se kterými se běžně každý v životě setkává – svraštělé a bílé ruce, nakyslý pach potu, pach staroby, studené čelo nebo pohaslé, vodnaté oči. Celé stáří navíc stylizuje do osoby stařeny, která sedí v kostele, což je opět snadno představitelný obraz.

Motiv času se nám v básni Máj vyskytuje nejenom při zobrazování částí dne, byť toto zobrazování motiv umocňuje, protože nám umožní se v čase básně orientovat, tak říkajíc ho měřit. Čas je důležitý také v epické části básně – Je tomu dvacet dní co Jarmila čeká na Viléma a úpěnlivé čekání je tématem začátku básně. Zároveň, čas neúprosně běží, a čím dále postupuje noc, tím více se blíží čas Vilémovy popravy. Její nevyhnutelnost a časovou neúprosnost znázorňuje motiv padajících kapek, zmíněný výše. Čas je také důležitý proto, že nám uvádí další pro báseň klíčové téma, a tím je pomíjivost a věčnost.

Nejednal tak, proč smrtí zlou „Budoucí čas?! – Zítřejší den?! –
„Časně i věčně hynu? – „Co přes něj dál, pouhý to sen,
„Časně i věčně? – věčně – čas – „Či spaní je bez snění?
„Snad spaní je i život ten,
„Jenž žiji; a příští den
„Jen v jiný sen se změní?
Je tedy Vilémova smrt věčná? S tímto tématem se pojí i otázka, to co následuje po smrti? Je to pouhé prázdné bezčasí nebo je to něco komplexního? Nachází se zde také motiv života jako snu. Je život sen? Pak-li že ano, co následuje po skončení snu. Další sen? Anebo probuzení? Přijde-li probuzení co to znamená? Je tím probuzením boží soud a pokud ano, je skutečnou realitou to, co nastane po božím soudu? Takto přemítá Vilém ve vězení. Později v básni dospívá k závěru, že po smrti nastává prázdnota, která je věčná. „Bez konce místo – noc i čas - - - / „To smrtelný je mysle sen, Po smrti ho čeká pouze pustina. Dalším rozvinutím tohoto tématu je pak druhé intermezzo. Zjevuje se nám svět duchů a různých stvoření, která vítají Viléma mezi sebe. Je toto nějaký obraz světa po smrti nebo se jedná o ztělesnění pouhé přírody, a sice světa prázdnoty?

daleko odnesl divoký času vztek.
Dalekoť jeho sen, umrlý jako stín
Tyto otázky jsou předloženy čtenáři k uvážení. Samotný závěr se zabývá pomíjivostí. Mácha prostřednictvím sama sebe – své postavy zpětně reflektuje nezadržitelné působení času. Dochází k tomu, že ve víru času je vše pomíjivé – vše bude zapomenuto a odneseno.

Tématy pomíjivosti a umírání se zabývá i Vladimír Holan v jedné ze svých básní.
A věčnost, těsně u sebe, tak útle vábí,
Že čteme v mizení, co čas nám nemoh říci,
čas příliš přemožený, aby
nestrhl s sebou také vítězíc
První dva verše se zabývají procesem umírání. Při umírání cítíme nevyhnutelnost smrti. Tváří v tvář smrti reflektujeme a hodnotíme. Docházíme k závěrům, ke kterým jsme za celý život nebyli schopni dojít. Druhé dva verše se týkají opět pomíjivosti. Ať je člověk v životě jakkoli úspěšný, smrt nejenom, že je nevyhnutelná pro všechny, pomíjivost zahubí i jeho odkaz.

Dalším barokním motivem z Máje je motiv rozkladu a rozpadu jako symbol pomíjivosti. S tímto motivem se jednak operuje v oxymóronech ke konci básně, pak také při vyobrazení Vilémových ostatků. Ostatky nesou v závěru více významů. Jednak se zde vyskytuje fyzický rozklad ostatků – z Vilémovy hlavy zbývá holá lebka, z jeho končetin kosti. Tento rozpad má symbolizovat tok času. Druhý význam ostatků může být ale také zánik osobnosti. Ze strašných lesů pána se stává bezejmenná kostra, která je stejná jako ta, která stála na stejném místě před ním.

Teprve až k západu schýlivši se slunce běh
Veselo v mrtvý zrak sťaté hlavy se smálo
Takto Mácha popisuje posmrtný výraz setnuté hlavy, i zde opět tématizuje všudypřítomná otázka bytí po smrti. Má Vilémova hlava veselý výraz ve tváři kvůli pouhému uspořádání mimických svalů nebo za tím stojí to, že smrt byla pro Viléma vysvobozením z jeho muk a teď se mu na jiném místě daří lépe?

Dekadentní motiv rozpadu můžeme nalézt i v Reynkově básni Zánik. Báseň hovoří o potápějící se výletní lodi. Loď je potopena kvůli rouhačství, které symbolizuje plachta s vyobrazením oka Prozřetelnosti – ne kvůli bohabojnosti, ale z komerčních důvodů. V básni opět vidíme expresivní smyslové vjemy včetně barev (šarlatová vlajka – barva symbolizující pekelné síly, ryšaví a černí lidé) nebo chuťových vjemů.

„Zelená ústa vln se smála a pěna svítila jako zuby. Lidé se kroutili, podobni politým a rozzlobeným mravencům. Byli ryšaví a černí. Plivali kysele a polykali hořkost a sůl…Třírohá šarlatová plachta vířila“

Na této básni můžeme dobře vidět, že Reynek ve svých básních často používá křesťanské a biblické motivy. Báseň Zánik přináší obraz zatracení hříšných lidí.
Barokní motivy se vyskytují v celé řadě novodobých děl jak poetických, tak prozaických. V této práci jsem se snažil nalézt základní barokní motivy, které se ukázaly být zejména nositeli polemiky existenciálních otázek, což koresponduje s povahou baroka jako doby nestálé, rozpolcené a mnohdy nejednoznačné, přinášející nejistotu a mnohdy i utrpení a smrt do lidského života.

Na začátek

Přečteno 245krát | Přidáno 18.06.2017 22:08 | Naposledy upraveno 22.11.2020 12:06

¤ ×
¤ ×
¤ ×
¤ ×

Front:Work:default

Parameter Value
url barokni-motivy-a-moderni-poezie-samuel-galan

Routers

Matched? Class Mask Defaults Request
no Route admin/<presenter>-<action> module = Admin
presenter = Default
action = default
yes Route <presenter autor|prace>/<url> module = Front
action = default
Front:Work:default
url = barokni-motivy-a-moderni-poezie-samuel-galan
no Route <presenter>-<action>[/maturita/<class>][/rok/<year>][/cena/<award>][/typ/<type>][/rocnik/<grade>][/kategorie/<category>] module = Front
presenter = Default
action = default
category = 
NULL

grade = 
NULL

type = 
NULL

award = 
NULL

year = 
NULL

class = 
NULL

¤ ×