Antiutopie Karla Čapka

Stáhnout práci v souboru

Jiří Balhar, R4.A

práce získala v roce 2011 nominaci
typ: palička

Počet normostran: 6, slov: 1596, znaků: 10381


Antiutopie Karla Čapka

Co jsou to antiutopie a které knihy se mezi ně řadí? Existuje nějaká obecná definice? Mohou být antiutopické knihy pouze o totalitních státech, nebo je naopak tento žánr natolik otevřený, že za něj můžeme považovat téměř jakoukoli společensko-kriticku knížku?

Některá díla Karla Čapka – Továrna na absolutno, R.U.R. a Válka s mloky – jsou v tomto ohledu poměrně sporná, chtěl bych se na ně v této eseji podívat podrobněji a porovnat je s antiutopiemi klasických autorů, jako jsou například Orwell, Zamjatin nebo Golding, a zjistit, zda se za antiutopie považovat dají, či nikoli.


Čapkova díla se od typických antiutopií, jako jsou např. ty Orwellovy, liší tím, že se nezabývají tématem politickým – tedy nadvládou totalitního státu, ztrátou identity ve zmanipulovaném, nemyslícím davu nebo bojem jedince proti systému. Čapkovy antiutopie mají oproti těmto románům mnohem jednodušší a čtivější příběh. Například R.U.R. se odehrává na Zemi, v blíže neurčené budoucnosti. Je o vědcích, technologickém pokroku, robotech a o válkách. Jinými slovy využívá mnoha častých sci-fi motivů. Čím se ale odlišuje od klasické sci-fi, kterou psal například Asimov? Asimov psal přeci také o robotech, vědcích a vynálezech, a dokonce se zabýval i dopady svých vynálezů na společnost. Čapek se liší tím, že lidstvo generalizuje, dělá z jednotlivců masy a ty pak vystavuje všemožným situacím. Čapkovo lidstvo pak jednohlasně reaguje na tyto podněty – jásá nad vynálezem robota, který udělá všechnu práci za ně, ale i zbaběle utíká při vzpouře. Naproti tomu Asimov zkoumá vždy menší vzorek populace a také negeneralizuje, tudíž vznikají zápletky založené na úplně jiném principu: Čapek – globální postih – vyhlazení lidstva; Asimov – lokální postih – president USA je robot (a příklad negeneralizovaného davu: jedna část jásá, jedna část protestuje). Velmi podobný pohled na lidstvo jako má Čapek, má ve svém románu 1984 i Orwell.

Orwell, autor klasických antiutopií, popisuje společnost jako flegmatickou, zkrocenou masu lidí, která je velmi snadno manipulovatelná a nezabývá se jednotlivci. Pokrokovost Čapkovy společnosti a její otevřenost novým idejím mi připomíná právě tuto snadnou manipulovatelnost Orwellova davu - vždyť prvopočátkem tohoto společenství přeci musel být dav, který dobrovolně přijal myšlenku o vytvoření dokonalé, platónské společnosti – sofokracie, řízené Velkým bratrem, tehdy ještě pravděpodobně dobrovolně uznávaným vůdcem. Stejný typ „odevzdání se do cizích rukou“ je přítomen i u Čapka – přijetím robotů do každodenního života a opuštění práce přeci znamená úplně to samé jako přijetí vůdce – lidstvo se tím stalo závislým na robotech.

Podobně je na tom Továrna na absolutno, lidé jsou v ní stejně otevření novému vynálezu – karburátoru – a tím nemyslím lidi z vesnice, města nebo státu, opět je vynález jednohlasně přijat celým lidstvem. Nakonec je to znovu celé lidstvo, které vstoupí do války a celé lidstvo, které se usmíří.

Je těžké určit proč Čapek pracoval s takovýmto prvkem, který je vlastní pouze antiutopii, buď se jí chtěl jednoduše přiblížit (mohl znát Zamjatina?), nebo mu šlo o zjednodušení dějové linky – kdyby bylo mezi lidmi více názorů, bylo by těžší zkonstruovat příběh a byl by hůř pochopitelný.


Většina antiutopií sleduje jen jednoho ústředního hrdinu, který bojuje proti totalitní vládě, vypravěč je v těchto románech tomuto účelu dobře přizpůsoben – například kniha My od Jevgenije Zamjatina je napsána v ich-formě, a tak sledujeme hlavního hrdinu neustále. Georgie Orwell s 1984 je na tom velmi podobně, jeho vypravěč je sice v er-formě, je ale omezen pouze na popis hrdinových myšlenek a jeho bezprostřední okolí.

Zato Čapkův styl je mezi antiutopiemi vzácný – používá totiž jazyk novináře, který se sice dobře čte, jenže na popis jedné konkrétní postavy je naprosto nepoužitelný.
Ztráty na lidských životech nelze zatím ani přibližně odhadnout. Statisíce lidí prchají do severních a jižních provincií. Japonské válečné lodi dostaly rozkaz vyplout k postiženému pobřeží.

– Válka s mloky
Nejvýraznější je tento styl právě ve Válce s mloky, kde Čapek popisuje vítězný postup mloků napříč světem. Tato část knihy je opravdu jako vytržená z novinové reportáže, obsahuje totiž titulky, citáty, názory i rozhovory.

Stejně jako je Orwellův vypravěč uzpůsoben k vyprávění děje z pohledu hlavního hrdiny, Čapkův styl má výhodu v tom, že o událostech na celém světě máte opravdu přehled. To by se žádnému vypravěči klasických antiutopií nikdy nemohlo povést, jsou příliš zaměření na hlavní postavu. Zůstává však otázkou, zda by něčeho takového, jako je komplexní přehled o dění v antiutopickém světě, chtěli autoři docílit. Antiutopický román psaný z pohledu „Velkého bratra“ (případně nějakého pozorovatele), se mi ale zdá jako poměrně dobrý a originální nápad. Čapek sice této možnosti plně nevyužil, protože tímto způsobem pouze popisuje válku mloků, zvládá to ale s takovým umem, že nepochybuji o tom, že by byl schopen takto dobře napsat knihu celou.

Další odlišností Čapkova stylu je velká věrohodnost, snadná uvěřitelnost vyprávění. Toto je samozřejmě způsobeno hlavně jeho novinářským stylem, je tu ale i další rozdíl mezi Čapkovými romány a jinými antiutopiemi. Například Válka s mloky je napsána pro mnohem větší okruh čtenářů, proto se od ní očekává, že si čtenář po dočtení může oddechnout. Happyendu se sice nedočká, po dočtení si ale uvědomí, že četl jen knihu, a že žádní mloci neexistují. Kdyby ale kniha nebyla napsána tak uvěřitelně, byla by velice nudná, protože čtenáře by nenapínal strach o „svou“ Zemi a k cizímu světu nikdy takové soucítění pociťovat nebude.

S klasickou antiutopií je to jiné, většina z nich má za cíl přimět čtenáře k zamyšlení. Jsou tedy napsány o jiném světě, který se ale našemu velice podobá. Když pak čtenář odloží po dočtení knihu noční stolek vedle sebe, nezačne litovat lidí, kteří žijí v knize – co mu do nich je? Ne, čtenář se samozřejmě začne strachovat o sebe, svoje soukromí, svou svobodu. Začne vážně uvažovat o vládě, o společnosti, o cenzuře, atd. Je jasné, že kniha pak není pro každého.


Snad úplně největší rozdíl mezi Čapkem a klasiky světové antiutopie je ten, že Čapek popisuje i počátek celé antiutopie. Na rozdíl od klasiků, kteří opravdu čtenáře pouze vrhnou do již dlouho zaběhnutého antiutopického světa, Čapek ve všech svých románech popisuje i jak se svět do takové situace dostal, tedy například v R.U.R. první roboti vznikají díky Rossumovi, který se chce vyrovnat bohu a vytvořit umělého člověka. Jeho nástupci však vynálezu zneužijí, robota zjednoduší a zdokonalí, a zahájí sériovou výrobu. Roboti ze začátku pracují, jak mají, pak ale přijde vzpoura a oni vyhladí celé lidstvo.

Kdyby stejnou knihu psal například Orwell, vůbec by se nezdržoval u vzniku utopického světa a přešel by rovnou ke scéně vymazání lidské rasy z povrchu zemského. Naopak, kdyby měl knihu psát klasik utopie Thomas More, popsal by pouze, jak utopie funguje. Dá se tedy říct, že Čapek kombinuje utopii s antiutopií.

Stejnou stavbu mají i jeho ostatní romány:
 Továrna na absolutno: utopie – dokonalé spalování, antiutopie: absolutno vyvolá světovou válku
 Válka s mloky: utopie – mloci jako levná pracovní síla, antiutopie: spiknutí mloků proti lidstvu

Už první antiutopie byly vlastně provokativními alegoriemi na tehdejší politickou situaci. Například je známo, že Orwell svým románem 1984 narážel na stalinismus v Sovětském svazu a rozváděl myšlenku budoucnosti takového systému. Zamjatin udělal v podstatě to samé, popravdě však příliš optimistické. Golding pro změnu narážel na nestabilitu demokratických systémů a na líbivost ale nebezpečnost fašistických vlád.

Přestože to Čapek nikdy za svůj život nepotvrdil, je možné, že svými díly také narážel na politickou situaci. Například Válka s mloky se dá vyložit jako varování před nacismem – osobnost Chief Salamadera je totiž velice podobná Hitlerovi.

“Hallo, vy lidé! Hallo, vy lidé! Hallo, vy lidé! Myslíte, že se necháme vyhladovět? Nechte vašich hloupostí! Cokoliv, co děláte, se obrátí proti vám! Jménem všech Mloků světa volám Velkou Británii. Vyhlašujeme od této hodiny neomezenou blokádu britských ostrovů kromě Svobodného státu irského.

– Válka s mloky
Vidíme smělost, zaslepenost vlastní mocí a přílišné sebevědomí neboli Hitlera jako vyšitého. Kniha pak sděluje poselství o nebezpečnosti Hitlera a tvorů jemu podřízených – tedy Němců,.

V R.U.R. a Továrně na absolutno vidíme jinou narážku – zneužití nápadu, který by měl patřit celému lidstvu, pro komerční účely.


Každé antiutopické dílo se něčím odlišuje od těch ostatních, každý autor je přeci jiný, má jiný styl, jiné myšlenky. Stejně tak je tomu i u Čapka, jeho díla jsou odlišná. Problémem je, že jsou odlišná moc, stavba příběhu vůbec nesedí – přidal si před antiutopickou část také část utopickou, jeho knihy nemají jednoho ústředního hrdinu, spíše se točí okolo celého lidstva, využívá mnoha sci-fi prvků, má jednodušší, čtivější příběh a má také velice neobvyklý, novinářský styl psaní, který se pro klasické antiutopie příliš nehodí.

Z tohoto souhrnu je tedy naprosto zřejmé, že Čapek nepsal vůbec žádné antiutopie, jsou tady ale i shodné body – využívá ve svých knihách davu, který nemyslí, je generalizovaný a snadno manipulovatelný, což je velice důležité, protože tento prvek obsahují všechny antiutopie. A také má v sobě zakomponované skryté narážky, kterými oplývají i jedny z prvních antiutopií, jako je například román My od Zamjatina.

Je tedy těžké porovnávat, které poznávací znaky jsou důležité a které méně. Například pozměněná stavba příběhu, která zahrnuje i utopickou část, je sice odlišná od klasických antiutopií a Čapek by se kvůli tomu neměl mezi antiutopie počítat, nicméně stavba utopie-antiutopie už zahrnuje antiutopii, tak jaký je důvod Čapka z antiutopií vylučovat?

Takto si jde projít a zdůvodnit každý argument, a i kdybych to udělal, nevedlo by to k ničemu, protože ke každému argumentu lze najít protiargument. Věřím, že je tedy na každém z nás, aby si vybral co právě a jedině on považuje za to důležité a podle toho určil, která díla ještě antiutopická jsou, a které už ne. Osobní výběr bude přeci jen užitečnější, než standardizovaný výstup z třídicího algoritmu, protože při čtení jde hlavně o čtenáře.

Na začátek

Přečteno 2143krát | Přidáno 24.06.2011 21:05 | Naposledy upraveno 06.08.2019 10:54

¤ ×
¤ ×
¤ ×
¤ ×

Front:Work:default

Parameter Value
url antiutopie-karla-capka-jiri-balhar

Routers

Matched? Class Mask Defaults Request
no Route admin/<presenter>-<action> module = Admin
presenter = Default
action = default
yes Route <presenter autor|prace>/<url> module = Front
action = default
Front:Work:default
url = antiutopie-karla-capka-jiri-balhar
no Route <presenter>-<action>[/maturita/<class>][/rok/<year>][/cena/<award>][/typ/<type>][/rocnik/<grade>][/kategorie/<category>] module = Front
presenter = Default
action = default
category = 
NULL

grade = 
NULL

type = 
NULL

award = 
NULL

year = 
NULL

class = 
NULL

¤ ×