...fantazie Odtrhla jste se a rozběhla jste se Jelizaveto Bam...

Stáhnout práci v souboru

Benedikt Straňák, R4.A

práce získala v roce 2011 nominaci
typ: palička

Počet normostran: 7, slov: 2028, znaků: 12568


...fantasie Odtrhla jste se a rozběhla jste se1
Jelizaveto Bam...

Já jelizaveta bam
Kde jen to začíná? V divadle, Jelizaveto Bam! Jste jen... jen oháknutá loutka na jevišti a já ve Vás přesto věřím, Jelizaveto Bam! Protože v mé hlavě jste skutečná. Slíbili jsme si to hned, jak jsem se usadil do hlediště a Vy jste vyšla na scénu. Divadlo stojí na smlouvě mezi divákem a hercem. Divadelní scéna nás – na rozdíl od filmové – totiž neklame svou zdánlivou věrností a spolu s herci nás vyzývá, abychom uvěřili a pronikli tak do příběhu samotného, který se ale neodehrává jen na jevišti. Naopak – odehrává se zejména v naší hlavě.

Právě v imaginativnosti je kouzlo děl Charmse i Bulgakovova Mistra a Markétky. U Jelizavety Bam je to do určité míry samozřejmé – je to přeci hra -, ale D. I. Charms nepsal jen hry. Zkusím tedy odhalit Charmsovo a Bulgakovovo tajemství:


Divadelní scéna, kterou si beru za vzor, protože kouzla imaginace se dějí právě na ní, je jednoduchá a nehraje si na realističnost. Stejně tak je jednoduchý Charmsův styl psaní. Stěží bychom v jeho díle našli dlouhé popisné pasáže mající za úkol vyjevit nám prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Já přesto přesně vím, jak vypadáte, Jelizaveto Bam! Je mi také naprosto jasné, jak vypadaly k smrti zvědavé Báby2 i chodník, na který dopadaly. Charmsovy příběhy využívají mé vlastní představy, do nich se samy zasazují. Nechávají mě tak nahlédnout do sebe sama a (jejich) hrdinové mých představ se pak na mě pobaveně šklebí.

Charms tedy neservíruje popisy, naopak, omezuje se na děj. A to často na děj nám dobře známý z našeho života.
„... a lehl si na pohovku. Chtělo se mu spát, ale sotvaže zavřel oči, spánek byl ten tam. Makarov tedy oči otevřel a natáhl se pro knihu. Spánek však na něho zaútočil znovu a Makarov tedy opět ulehl, aniž by si knihu vzal, a zavřel oči. Ale jen co je zavřel, už byl spánek pryč … “8

Jakmile si vzpomeneme na příslušný zážitek, vybaví se nám i prostředí, ze kterého jej máme. Kulisy příběhu jsou na světě: Makarov, když se – nevěda, zda snít či bdít – nakonec „vzteky bez sebe vymrštil z postele a bez pláště a bez klobouku utíkal z domu směrem k Tavrickému parku“,8 jistojistě pádil napříč střešovickými ulicemi směrem ke Slunné.

Podobně je tomu s postavami – nedozvíme se sice, jaký měla ta a ta postava klobouk, kolik čísel v pase a jak střiženou vestičku, ale o to ochotněji si aktéry představíme. Řeknu-li „hezoučká dceruška“,3 všem se nám vybaví malá roztomilá holčička, někdy blond, jindy brunetka. Naopak „kyprá mladice“3 je pořádný kus ženský - nikterak zajímavá, natožpak roztomilá.

A když jsou nám naše postavy představeny v absurdních situacích: „O cihlovou zídku hoblovala kyprá mladice hezoučkou dcerušku,“3 líbí se nám to, přestože jsme ochotni přísahat, že žádné hezoučké dcerušce (natožpak té jedné, kterou jsme si představili) bychom nic podobného nikdy nepřáli. Lžeme! Někdy bychom s radostí ohoblovali stovky roztomilých děvčátek. A právě to, že Charms často popisuje věci, které bychom sami rádi udělali (třeba křičeli do okolního usedlého světa o nahých ženských s naběračkou v ruce, nahých jeptiškách),4 které nás fascinují, kterých se bojíme (neznámí za dveřmi),5 ještě více pobízí naši fantazii a nutí nás vše si představovat.

Jelizaveto Bam! Situace, aktéři i kulisy příběhů, ve kterých nacházíme takové zalíbení, pocházejí z našich mozků. Znamená to, že naše mozky jsou stejně ulítlé, barevné a nejapné jako ony příběhy? Ano, odtrhli jsme se a rozběhli jsme se, my všichni ...1


Já mistr markétka ...
Někde jsem zaslechl, že čím je člověk mladší, tím větší má tendenci identifikovat se s hrdinou – ať už kladným nebo záporným. Když tedy budu mluvit o ztotožnění se s hrdiny, stálo by za to vzít v potaz, že jsem mladý, ovlivnitelný a nemám to všechno v hlavě jaksepatří usedlé a uspořádané – prostě jsem oproti jiným vcelku nedávno vylezl na tenhle svět a jsem z něj ještě trochu paf. Skočim na všechno. Na druhou stranu bych se vsadil, že některým to vydrží celý život. A to hlavní: ať si třeba připadám jako hrdina kdejaké knížky, co se podařilo Charmsovi a Bulgakovovi, je neobyčejné. Jak jen to Bulgakov dokázal, že příběh vidím tak živě a cítím tak osobně, jako kdybychom jeho hrdinové byli já sám a moje představy?

Je zřejmé, že úplně jinak než Daniil Ivanovič Charms. Mistr a Markétka oplývá jak popisy, tak rozličnými, nikterak jednoduchými dějovými linkami, které se proplétají dohromady a nutí čtenáře, aby je porovnával. „Efekt Charms“ stavějící na nepopisnosti a jednoduchém, samozřejmém ději rovnou vylučme.

Charms i Bulgakov vycházejí z reality, dokonce z obdobné reality porevolučního Ruska, ale přistupují k ní každý jinak. Charms imaginaci staví na vybraných notoricky známých momentech ze života, oproti tomu Bulgakov bere celou skutečnost a konfrontuje ji s nadpřirozenem. V tom si dovolím přirovnat Mistra a Markétku ke gotickým románům: ty ve středověkých (gotických) kulisách propojují naprostou fantazii a všednost. Oproti fantastickým románům jsou gotické romány - ve kterých služky klejou a postavy se chovají reálně v nereálných situacích - působivé a opravdu strašidelné. V Mistrovi a Markétce se obdobně propojuje nadpřirozeno, běžný život a Moskva.

Markétko, věřím ve Vás stejně, jako věřím v Jelizavetu Bam, vím, jak vypadáte, jak dráždivě hrdě se nosíte městem. Jste totiž – nehledě na to, že vás potkalo něco neskutečného – až nesnesitelně skutečná. Urážíte se, klejete, někdy zakopnete a mnoha věcem nerozumíte.

„ ,Tak co, jsem hezká?' křičela chraplavě Markétka. [...] Soused zaúpěl a začal ručkovat po lavičce, až shodil na zem aktovku. ,Odlétám a už se nevrátím! Sbohem!' ječela Markétka, až překřičela valčík. Vtom si uvědomila, že vlastně košili nepotřebuje, a se zlověstným chechotem jí hodila Nikolaji Ivanoviči na hlavu.“7

Markéto Nikolajevno! Vznášíte se na smetáku nad Moskvou a nejste povznesená, ale smyslná. Dokonce toužíte po pomstě (tak nízká lidská vlastnost!) a s živočišným zadostiučiněním likvidujete apartmá pana kritika.

Právě proto, že stále zůstávají neobyčejně lidští, přirození a v mnoha ohledech přízemní, si dokážeme oběti Bulgakovova románu živě představit. Jsou stejní jako lidé, které den co den potkáváme na ulici, jako my. Náhle tyto skrz naskrz reálné postavy potkávají věci naprosto ne (a také nad) přirozené. Létají na smetáku, omládnou, diskutují s ďáblem o Pilátu Pontském, pijí otrávené víno ... Ó, rádi bychom na chvilku unikli ze střízlivosti světa, který se dle všeho až moc řídí fyzikálními zákony. Tak rádi, že o tom někdy sníme a že se snadno vžijeme do těch, kterým se to povedlo. Do Bulgakovových hrdinů ...

… se kterými létáme nad noční Moskvou, sledujeme vyplesknuté nahé paničky v moskevských ulicích a navštěvujeme – moskevská – divadla. Místo gotických zřícenin nám totiž Bulgakov nabízí porevoluční Moskvu se vším všudy – davy lidí, komsomolky, komise na kde co, psychiatrickou léčebnu ...


… V Moskvě
Moskva. Není pro mě už samotný výlet do Moskvy cestou do jiného, magického světa fantasie, odkud pocházíte, Markétko? Podle Čapka „k představě jiného světa není třeba snů ani halucinací. Jiný svět je totiž všude, kde jsme ještě nebyli: je za čarou obzoru, na dně vody, za zdí nepřístupné zahrady“. Když se Čapek jako kluk vkradl přes plot do cizí zahrady, údajně tam našel „květy zázračnější než kdekoliv jinde a trhal ovoce chuti neznámé a nádherné“. Za každou hranicí, která omezuje naši zkušenost, jsou podle něj jiné světy.6 Takovým jiným, pohádkovým světem je pro mě Moskva. Ne že by Moskva byla my dream home, naopak! Není všechno v pohádkách krásné. Moskva je mýty opředené město nekonečných možností. A stejně tak celé Rusko.

Matička Rus? Svět, kde život chodí docela jinak než u nás. Tam někde do sebe komsomolky po šichtě nalévají šlichtu (a vodku), v cigaretové mlze se zjevují nanejvýš pochybné existence, které možná ani neexistují, Leninův ksicht vyskakuje z cárů rudých plakátů na nárožích jak čertík z krabičky a ďábel, vyhřívající se mezi kopulemi zvrhlého města, je největší klaďas.


Když spolu s Markétkou létám moskevskými ulicemi, vidím jiné město než to, které viděl Bulgakov. Je to totiž město mých představ. A to přesto, že nám (na rozdíl od Charmse) Bulgakov nabízí mnohé popisy - představuji si pravděpodobně věci úplně jiné, než jak jsou popisovány. Každý předmět má fantastickou moskevskou auru.

Aha, moskevskou auru... a kde se rodí charakter takové aury? Pravděpodobně právě v literatuře, se kterou mám Moskvu spojenou. Tedy (spolu s Evženem Oněginem a Souostrovím Gulag) zejména v – Mistrovi a Markétce.

Proto mi nezbývá než každému, kdo by se chtěl vrhnout na Mistra a Markétku, doporučit, aby si nejdříve - chce-li se vžít do magického moskevského prostředí - přečetl Mistra a Markétku. Jako já. :)

Nicméně když jsem četl Mistra a Markétku poprvé, zasazoval jsem si příběh do prostoru, o kterém jsem neměl jasnou představu – tedy prostoru plného očekávání, kde se může stát cokoliv, jen zatím nevíme co. Přijal jsem popisy tak, jak jsou, a zjevení ďábla na Patriarchových rybnících jsem považoval za podivnou, neobvyklou událost. Teprve postupně mi splynul obraz Moskvy jako prostoru se vším magickým, co se v ní děje (present simple). Proto jsem, když jsem se do víru románu vrhnul podruhé, cítil, že už jen existence Patriarchových rybníků je obohacená o něco nadpřirozeného.

Je nasnadě, že někdo, kdo zná Moskvu takovou, jaká na východo-severo-východě opravdu je, bez ďábla i bez Vás, Markétko, vnímá prostor románu mnohem méně pohádkově než já. Protože má fantasie se, když zjistila, že nevím o Moskvě ani hanebně málo, ráda nechala inspirovat tím, co se tam podle Bulgakova stalo.

Markétko! Ať bych dělal co dělal, nikdy nepochopím, v jakém světě prožíváš svůj příběh v myslích většiny lidí, kterým komsomol, „Masolit“, Комитет государственной безопасности nebo jen Jalta připomínají něco opravdového - něco, co zažili. Jak fantastický musí být kontrast mezi tragickou realitou a nádherným nadpřirozenem, který se v mojí hlavě slil v jeden blažený svět (ne)možností ...


Při západu slunce milovat sám sebe
Svět (ne)možností! Do tohoto pohádkového světa, který není nikde jinde než v mé hlavě, se uchýlili Jelizaveta Bam, Markétka, Woland i všichni ostatní hrdinové Charmse a Bulgakova. A snad proto, že hlavu mám jen jednu, je to pořád jeden a ten samý svět, prostor pro mou fantazii, mé sny a snění.

Markétko! Jelizaveto! Jak já vás miluji! Proč nechodíte takové, jaké jste v mých představách, po pražských ulicích? Proč se s vámi můžu smát jen ve snu? Proč se vás nemohu dotknout a podívat se vám do očí? Nebo snad můžu ...?

Jistěže můžu. Nastavujete totiž jen zrcadlo mně samotnému. Vždyť vy jste já, jste v mé hlavě, jste ve mně! Každá zastupujete nějakou z mých vlastnostích, jednu z těch, které více či méně mám a které mám na sobě rád.

Jelizaveto Bam, stejně jako vy, jedna malá milovaná částečka mého vnímání se odtrhla a rozběhla. Teď se vznáší světem, naprosto nevázaná. Mučí a rozkládá ji ale pocit vlastní viny, kterému se neumí postavit čelem ...

Markétko! Stejně jako vy se jedna malá, tím více milovaná částečka mého já smyslně a hrdě prochází po světě. A kdyby se postavila před zrcadlo, byla by na sebe nesnesitelně pyšná, protože moc dobře ví, že má na co. A jestli ji něco svazuje, je to platonická láska ke zkroušenému mistrovi, který si sám sebou v nejmenším není jistý.

Kdybych tak, jako miluji vás, Jelizaveto, Markétko, miloval všechny své představy, pocity a myšlenky, byl bych neskonale šťastný člověk. Znamenalo by to, že jsem dokonale spokojený sám se sebou. Že si můžu stoupnout před zrcadlo a šťastně se sám na sebe smát. Neměl bych už totiž sám před sebou žádné povinnosti, mohl bych se zastavit na místě a už si jen užívat své dokonalosti …

„Tma, která se přihnala od Středozemního moře, zahalila prokurátorovo milované město. Zmizely visuté mosty, spojující chrám s obávanou Antoniovou věží, z oblohy se snesla bezedná čerň a zatopila okřídlené bohy nad hipodromem, hasmonejský palác se střílnami, tržiště, útulky pro karavany ...“7


Benedikt Straňák




1 D. I. Charms: Jelizaveta Bam: „Jelizaveta Bam: Odtrhla jsem se a rozběhla jsem se...“
2 D. I. Charms: O vyvalených bábách
3 D. I. Charms: Zahájení moc pěkného letního dne
4 D. I. Charms: Lekce
5 D. I. Charms: Jelizaveta Bam
6 K. Čapek: Marsyas čili na okraji literatury
7 M. A. Bulgakov: Mistr a Markétka
8 D. I. Charms: Trampoty se spánkem

Na začátek

Přečteno 631krát | Přidáno 24.06.2011 20:33 | Naposledy upraveno 21.10.2019 15:29

¤ ×
¤ ×
¤ ×
¤ ×

Front:Work:default

Parameter Value
url -fantazie-odtrhla-jste-se-a-rozbehla-jste-se-jelizaveto-benedikt-stranak

Routers

Matched? Class Mask Defaults Request
no Route admin/<presenter>-<action> module = Admin
presenter = Default
action = default
yes Route <presenter autor|prace>/<url> module = Front
action = default
Front:Work:default
url = -fantazie-odtrhla-jste-se-a-rozbehla-jste-se-jelizaveto-benedikt-stranak
no Route <presenter>-<action>[/maturita/<class>][/rok/<year>][/cena/<award>][/typ/<type>][/rocnik/<grade>][/kategorie/<category>] module = Front
presenter = Default
action = default
category = 
NULL

grade = 
NULL

type = 
NULL

award = 
NULL

year = 
NULL

class = 
NULL

¤ ×