... A duše její se vrátila. Návraty a nedefinitivnost smrti v Erbenově Kytici

Stáhnout práci v souboru

Alžběta Majerová, R2.A

práce získala v roce 2010 1.místo
typ: palička

Počet normostran: 6, slov: 1678, znaků: 10144


... A duše její se vrátila
Návraty a nedefinitivnost smrti v Kytici K. J. Erbena

Odchod, návrat a ta část mezi tím. V Erbenově Kytici je odchodů mnoho a návratů jen o málo míň. Nejzajímavější z nich jsou odchody do jiných světů – a tím jiným světem může být svět ve skále, svět v rybníce nebo svět po smrti. Když mluvíme o jiných světech, ať už máme na mysli pohádkovou dimenzi nebo svět zemřelých, rozdíly v odchodech a návratech z nich nepocházejí z rozdílnosti samotných světů. Erben v podstatě nedělá rozdíl mezi uvězněním ve skále, upoutáním v jezerním světě nebo uřezáním hnátů. Tedy ne co se týče možnosti návratu. Dokonce se zdá, že ve Vodníkovi je návrat na zem daleko složitější než pro rozřezanou Dorničku.

Velmi mě zaujalo, že Erben vůbec nebere v Kytici smrt jako definitivní. Smrtí v mnohých případech nekončí projevy zemřelého na Zemi. Je-li smrt definitivní, je až na výjimky použita jako nástroj trestu za vinu. Vražda znamená vinu a vina je trestána smrtí. U Erbena nezáleží tolik na tom, jestli je postava mrtvá, ale jestli má důvod se vrátit.


...nechť bude tělo beze škody, jako kdy prvé.
V Kytici můžeme rozlišit dva hlavní druhy návratů. Prvním jsou návraty, ve kterých se vrací i tělesná schránka odešedšího.
Tento druh návratu se objevuje ve Zlatém kolovratu:

… „Podej mi, chlapče, živé vody,
nechť bude tělo beze škody,
jako kdy prvé.“
A oči v důlky položil,
a zhaslý oheň zas ožil…

Takový kompletní návrat téměř bez následků se do této balady skvěle hodí díky jejímu silnému pohádkovému ladění. Je to v Kytici jediný případ „úplného“ návratu ze smrti. Mohlo by se zdát, že návrat milého ve Svatební košili je také „úplný“, ale to je omyl. Dávno mrtvého milého totiž Bůh „vrátí“, aby hlavní postavu potrestal za rouhání. Přitom jde o návrat pouze fyzický – jediné, co má „navrátilec“ společného s mrtvým milým, je tělo.

„Tělo do hrobu přísluší,
běda, kdos nedbal na duši!“

Ostatní „úplné“ návraty nejsou návraty ze smrti, ale z ostatních jiných světů. Ve Vodníkovi se dívka vrací domů, ale chce zůstat jen na návštěvu. Matka, která je zvyklá za dospělou dceru rozhodovat jako za malé dítě a upřednostňuje své city před jejími, ji však přinutí zůstat:


„Ach matičko! Muka, muka –
Pro děťátko srdce puká!
Matko má, matičko zlatá,
nech mne, nech mne zase jít!“ –

„ Nikam nechoď, dcero moje!
Zradu kuje vodní vrah;
Ač že péči máš o dítě,
mně o tebe větší strach!“

Poklad je velmi zajímavý tím, že je v něm jiný svět, ten prostor mezi odchodem a návratem, popsán nejpodrobněji, a přesto by se dalo uvěznění v jeskyni v baladě velmi jednoduše nahradit smrtí. Matka ztratí dítě kvůli své hamižnosti, rok se pro to trápí, prosí Boha, a Bůh se nakonec smiluje a dítě jí navrátí. Je možné, že v jakési prapůvodní verzi příběhu ona „ztráta“ opravdu znamenala smrt. Takovému příběhu – příběhu o zmrtvýchvstání dítěte díky úpěnlivým modlitbám jeho matky – by čtenář jen těžko uvěřil. Ovšem vedle jeskyně plné zlata zjevující se jednou za rok, na Velký pátek, se snáz uvěří i tomu, že zde rok přežilo dítě v podstatě bez ničeho.


...a vtělila se v drobnolistý kvítek...
Pak je zde druhý způsob návratů – návraty „spirituální“. Návraty, které nemají nic moc společného s tělesnou podobou zemřelého. Tyto „návraty“ často velmi připomínají Ovidiovy Proměny. Zemřelý se po smrti „promítne“ do něčeho na Zemi. Důležitý rozdíl ale je, že zemřelí v Kytici tímto promítnutím výrazně ovlivňují životy pozůstalých.

Například matka těší své sirotky v Kytici:

… a vtělila se v drobnolistý kvítek,
jímž mohylu svou pokryla.
Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateří-douškou nazvaly…

Dalším důvodem neúplného návratu může být v Kytici všudypřítomný motiv viny a trestu, někdy přerůstající v jakousi „vesmírnou spravedlnost“. Důvod návratu je „uvedení věcí do rovnováhy“ – jako v Holoubkovi, kde se manžel zabitý manželkou vrací v podobě holoubka, aby ji neustálým připomínáním viny dohnal k sebevraždě.


Zaujal mě i způsob návratu, je-li to vůbec návrat, v baladě Lilie. Zde není vůbec jasné, o jakou formu života se jedná. Na hrobě panny vyroste krásná lilie,princ si ji nechá přesadit do své zahrady. Lilie se pak plouží po sadu a mluví. Princ si ji pak vezme a mají spolu dítě. V téhle části už to nemůže být obyčejná lilie. Ale ať se snažím, jak chci, v textu nemůžu najít moment „proměny“. (Chvíli jsem zvažovala teorii o šílenství prince, ale zdá se, že nezapadá do děje.) Další zajímavost je, že Lilii zřejmě nelze zabít. Jejího syna ano, ale jí samotné jde ublížit jen natolik, že se z ní stane zvadlá Lilie.


„Tvé pacholátko již ti nežije,
a po tvé paní – zvadlá lilie!“ –

Ale co důvod? Měla zemřelá panna nějaký důvod k návratu? Jestli ano, čtenář se to z balady nedozví. Proto mi způsob návratu nejvíce připomněl Ovidiovy Proměny. Zemřela krásná panna, chtěla být pochována v lese a


...nepřišlo ještě ani do tří let,
na jejím hrobě vzácný kvete květ.
Lilie bílá – kdo ji uviděl,
každého divný pojal srdce žel.
Lilie vonná - kdo ji pocítil,
v každém se touhy plamen roznítil…

na jejím hrobě vyrostla lilie. Ale věta „v každém se touhy plamen roznítil“ už napovídá, že to tak dlouho nemůže zůstat. Ale byl to opravdu návrat té mrtvé panny? Nebyla to už z větší části ta lilie, která byla násilně odtržena od hrobu? Kdyby to byla skutečně panna, jak by bylo možné, že je lilií, poté se stane na chvíli paní, a když ji někdo chce zabít, dokáže jen proměnit ji zpět v lilii? Jakoby měla „víc životů“, řečeno velmi laicky. Myslím, že balada Lilie je mimo jiné o tom, jak někdo zasáhl do proměny té panny a tím uvedl věci do pohybu, možná ne úplně správným směrem.


... na jejím hrobě vzácný kvete květ.
Dalším ze zajímavých motivů návratů v Kytici je místo návratu, jímž je často hrob „navrátilce“. V Kytici se návrat přes hrob objevuje celkem třikrát.
V Holoubkovi:
Tři roky minuly,
co nebožtík leží;
na jeho pahorku
tráva roste svěží.

Na pahorku tráva,
u hlavy mu doubek,
na doubku sedává
běloučký holoubek.

v Kytici

...a vtělila se v drobnolistý kvítek,
jímž mohylu svou pokryla.

a v Lilii.

...nepřišlo ještě ani do tří let,
na jejím hrobě vzácný kvete květ.

Proč hrob? Vždyť pokud tito zemřelí nějak zasahují do pozemského světa, nepotřebují k tomu svou bývalou fyzickou schránku. Hned první důvod, který mě napadá, je velmi jednoduchý. Kam jinam by se měl vracet? Do místa, které měl rád, nebo v kterém býval nejčastěji za svého života? Jenže proč se v těchto třech baladách vracejí mrtví na zem? K Lilii jsem už psala, že mi důvod návratu není jasný, ale v Holoubkovi i Kytici se vracejí proto, že potřebují komunikovat s pozůstalými. A pozůstalí si i přes snahu vzpomínat na život, nikoli na smrt nebožtíka, spojují mrtvého s místem, kde se nachází jeho „nejuchopitelnější“ část – tělesná schránka: tedy s hrobem. Pozůstalým musí být jasné, kdože to s nimi komunikuje, a čtenáři tomu musí být schopen uvěřit. Téměř bez nadsázky se dá říct, že zde hrob tvoří jakousi symbolickou bránu mezi světy. A ta brána zde nebyla předurčena, není dána postavením hvězd ani podobnými okolnostmi – ten hrob branou je, protože je průsečíkem světa pozůstalých a světa mrtvých.

A hrob jako místo návratu také předchází všem nejasnostem a pochybnostem, zda je to opravdu návrat a zda dotyčný jen nevidí znamení a vzkazy tam, kde nejsou. Kdyby byl doubek s žalostně vrkajícím holoubkem jinde než na hrobě zavražděného manžela, možná by vdova-vražedkyně neslyšela v holoubkově vrkání výčitky a nezabila by se. Nebo by ty výčitky slyšela a do řeky by skočila – pak by si čtenář mnohem spíš než u verze s doubkem na hrobě mohl myslet, že žena pocit viny za vraždu manžela neunesla a zešílela, a proto slyšela holoubka vrkat o svém strašném činu.

Kdyby mateřídouška vyrostla o pár kilometrů dále, třeba osiřelým dítkům před domem, nemusely by v její vůni poznat matčin dech. A opět – kdyby jej poznaly, čtenář by se spíš než nad milosrdnou matkou, posmrtně těšící svá dítka, pozastavoval nad sirotky, kteří ve své osamělosti vidí matčiny stopy tam, kde nejsou. Kombinace hrobu a tajemné události, jako je květina s vůní matčina dechu nebo žalující holoubek, dělá dojem, že nemůže jít o náhodu. Jde v podstatě o zkombinování dvou okolností takovým způsobem, aby čtenáře téměř nenapadlo uvažovat o výsledné situaci jako o náhodné. U obou balad by tak změna místa návratu úplně změnila vyznění celého příběhu.


Jak jsem se už zmínila, úmrtí, respektive „odchodů“ bez návratu, v Kytici nenajdeme mnoho. Nevrátil se nikdo z těch, kdo umřeli až ke konci balady. Záhoř, posel z pekla, Vodníkovo dítě, dítě z Lilie, matka a dcera ze Zlatého kolovratu, Marie ze Štědrého večera, vdova z Holoubka a dítě z Polednice. Nevrátili se jen proto, že to nestihli? Tenhle důvod, který asi každého napadne jako první, podle mého názoru ale není ten pravý. Vždyť přeci příběh balady není vyseknutý, přesně odměřený úsek času, a co se nestihne, to už v příběhu není. Je to naopak – čas se řídí podle obsahu příběhu, na prvním místě je smysl příběhu a události, které do něj patří, a ne to, v jakém časovém úseku se odehrává.

Na začátku jsem psala, že Erben jako autor nebere smrt jako nic definitivního, ale často ji používá jako nástroj pro svůj oblíbený motiv viny a trestu. Vražda přináší vinu a náhlá smrt je trestem. U Erbena nezáleží na tom, jestli je postava mrtvá, ale jestli má důvod se vrátit.



Alžběta Majerová, sekunda

A nakonec, když už jsem u těch návratů – všimněte si, že kdykoliv se v Kytici nějaký muž vrátí domů, objeví nemilé změny ve svém soukromém životě. (Viz Zlatý kolovrat, Vrba, Polednice, Lilie.) Tento jev se u Erbena objevuje velmi často, kdykoli najde záminku pro návrat muže domů. To by mohlo naznačovat, že měl zkušenosti s takovými událostmi, což by vrhalo nové světlo na jeho soukromý život. Této problematice se, pokud vím, ještě nikdo nevěnoval do hloubky, což je velká škoda a nedbalost.



Na začátek

Přečteno 787krát | Přidáno 21.06.2011 22:51 | Naposledy upraveno 25.09.2020 10:35

¤ ×
¤ ×
¤ ×
¤ ×

Front:Work:default

Parameter Value
url -a-duse-jeji-se-vratila-navraty-a-nedefinitivnost-alzbeta-majerova

Routers

Matched? Class Mask Defaults Request
no Route admin/<presenter>-<action> module = Admin
presenter = Default
action = default
yes Route <presenter autor|prace>/<url> module = Front
action = default
Front:Work:default
url = -a-duse-jeji-se-vratila-navraty-a-nedefinitivnost-alzbeta-majerova
no Route <presenter>-<action>[/maturita/<class>][/rok/<year>][/cena/<award>][/typ/<type>][/rocnik/<grade>][/kategorie/<category>] module = Front
presenter = Default
action = default
category = 
NULL

grade = 
NULL

type = 
NULL

award = 
NULL

year = 
NULL

class = 
NULL

¤ ×